Dostala jsem nabídku zúčastnit se pěšího dámského výletu do Brd. Vše bylo již naplánované, stala jsem se náhradnicí v již připravené akci. Brdy jsou na dosah a já jsem je, až na pár malých výpadů, nikdy pořádně neprozkoumala.
Máme domluvené noclehy v penzionech, naše batohy tudíž mají příjemnou váhu. Na akci využíváme třídenního volna v květnu. Již ve čtvrtek se scházíme na Smíchovském nádraží. Kamarádku Radku a fenu Prdlinu znám již řadu let, ale s Hanku a Terezou se vidíme poprvé na nádraží.
ČTVRTEK
Vlakem ze Smíchova jedeme do Rokycan, s přestupem do Hrádku u Rokycan. Odsud již pěšky do vesničky Dobřív, kde máme první skromné ubytování v Penzionu Hamrovka. Počasí je jarní, evidentně nedávno dopršelo. Teplo také vypadá jinak. Večeříme přímo v penzionu. Zajímavostí obce je Vodní hamr Dobřív. Vodní hamr v Dobřívě, jedinečnou technickou památku, která je jedním z mála zachovaných plně funkčních hamrů v Čechách. Tento historický objekt, který datuje svou činnost až do 14. století, nabízí fascinující pohled na tradiční výrobu železa. Vodní hamr v Dobřívě, jedinečnou technickou památku, která je jedním z mála zachovaných plně funkčních hamrů v Čechách. (zdroj: visitrokycansko.cz)
Máme ta sebou první kilometry.
PÁTEK
Ráno snídáme z vlastních zdrojů a plné nadšení vyrážíme konečně do těch brdských hvozdů. Cílem dne je obec Věšín a Penzion Jaro. Je celkem zima a fouká studený vítr. Na ostré tempo jako dělané. Těšíme se na Padrťské rybníky, které jsou přibližně v půli naší denní dávky kilometrů. Na cestě jsme většinou úplně samy, ale tady potkáváme cyklisty a pár turistů. Trasu si různě upravujeme a podle možností se noříme do lesa po vyznačených lesních pěšinách. Brdský masiv je ideální pro cyklisty všeho druhu. Elektro, klasika, děti, pro potřebu armády zde byly zbudovány kilometry zpevněných cest krížem krážem krásnou krajinou. Brdy jsou rozsáhlé, převážně zalesněné vnitrozemské pohoří ve středních Čechách. Díky dlouholetému působení vojenského újezdu a následnému vyhlášení CHKO Brdy (345 km²) v roce 2016 se zde zachovala jedinečná příroda.
My jsme ovšem zvolili vlastní nohy a tím jsme získaly prostor k obdivování obrovských buků, zelených mechů a malých studánek a pramenů. Přestože výškový profil není nijak závratný a batohy nejsou zase tak těžké, kilometry jsou znát. Koncem dne se dostáváme k cca 24 kilometrům. Co nás na konci dne mile překvapilo byl náš Penzion Jaro ve Věšíně.
Krásný podkrovní pokojíček, výborné pivo, milá obsluha a dobré jídlo.
SOBOTA
Po vydatné snídani se opět vydáváme na cestu. Prošli jsme celou obcí Věšín a po modré turistické značce stoupáme zpět na brdský hřeben. Již z dálky je vidět výrazný prvek meteoradaru na druhém nejvyšším vrcholu Brd, kterým je vrchol Praha s výškou 862 m/n.m. Cestou k Praze opět improvizujeme a různě odbočujeme ze zpevněných cest. Cestou k samotnému vrcholu jsou různé vyhlídky a kamenná pole. Při trošce fantazie v jarním období brdské planiny připomínají norské národní parky. Na vrcholku dáme sváču některé z nás cigárko. Vlastně všechny až na mně. Já vyndavám kafíčko v termohrnku. Z plání a výhledů opět scházíme do lesů. Místy nás obklopují monokultury smrků okousané od jelenů, jak jsme se dočetly. V zimě, když nemohou najít pastvu, okusují lýko ze smrků. Většinou je les smíšený a jsou zde k vidění nádherné vzrostlé buky a další listnáče. V Brdech je spousta studánek, jsou v mapách a je hezké se u nich zastavit. Okolo 13.hodiny hledáme paseku na oběd. Poblíž jedné ze studánek si dopřáváme zásoby z batohů v místě lesního tábořiště. Pokud vstoupíte do újezdu, počítejte s tím, že nepotkáte žádné občerstvení. Ta jsou jen po obvodu CHKO Brdy a není jich mnoho. Tady již nepotkáte nikoho.
Pohodlně scházíme opět odbočkou lesem k nedávno nově zrekonstruovanému zámečku Tři trubky, které jsou jediným možným ubytováním v Brdech. Nově opravený zámeček má bohatou návštěvnickou historii. „V roce 1928 tu v malém pokoji přespal T. G. Masaryk, když přijel slavnostně otevřít dělostřeleckou střelnici v Brdech,“ prozradil David Novotný.
Skromný pokoj, který v té době měl v itineráři jen postel, obraz a světlo, bude nyní k pronajmutí široké veřejnosti. S nově otevřeným objektem vzroste ubytovací kapacita celého třítrubského areálu na 25 lůžek. Jedenáct jich nabídne myslivna a čtrnáct právě opravený zámeček, řekl pan Novotný.
Cesta za příjemného počasí báječně ubíhala, proto volíme malou zacházku. Hned za zámečkem zahýbáme vlevo směr Skládaná skála. Cestička nás blouděním dovedla k malé chatičce. Kouzelná, schovaná, s kamny, dřevem a zásobami pro nejnutnější přečkání, třeba špatného počasí. Opět mi připomněla volně přístupné norské chatky v národních parcích. Dál jdeme intuitivně směr Amerika. Cestičky lesní, stromy, studánka, hebká tráva. Dáváme poslední svačinku. Mapy nás zavedly přímo do hlídaného vojenského objektu. Plížíme se podél plotu. Stejně nás viděli, ostraha nás celou dobu vyprovázela z té jejich strany. Napojujeme se opět na říčku Klabavu a holky zjišťují, že bufítek u parkoviště, na který se již nějakou dobu těšíme, má jen do 17.hodin.
Já tedy nevím, jak to s tím podnikáním myslí. Sobota, tři dny volna, krásné počasí, směr Tři trubky, trasa cyklistů všech úrovní. A když všichni vylezou z lesa, tak jim zavřou před nosem. Nám ovšem nezavřeli, protože čelo skupiny zapnulo raketový pohon. Což bylo fajn, roztočili všem pivo, ale zadní část skupiny, já, Radka a fena jsme se nemohly vynadívat na lesní meandry říčky Klabavy. Ještě jsme poseděly u kiosku než zaklapli dvířka a klidnou chůzí došly do Strašic, kde máme pokojíček v penzionu Na Poště.
Což je mimo jiné coby kamenem dohodil od Dobřívi, z které jsme ve čtvrtek vyšly. Penzion i restaurace jsou skvělé, pokoj příjemný. Večer trošku posedíme a popijeme s personálem hospody. Uf.
NEDĚLE
Ráno jíme v penzionu a stojíme před volbou, kam dojít dnes. Původní verze byla vyrazit na dopadovou plochu Jordán, ale na část výpravy již padla časová tíseň. Vyrážíme po zelené turistické značce přes hráz rybníka opět do hvozdu. Přesnou cestu si již nepamatuji, ale křížily jsme všechny možné trasy, až jsme zahlédli Kamenolom Zaječov (zajišťuje těžbu, výrobu a prodej drceného kameniva pro betonové směsi), Augustiánský klášter svaté Dobrotivé, kde máme domluvený odvoz. Klášter i kostel jsou zavřené. Na trávníku před kaplí rozkládáme zbytky jídla z batohů a užíváme si posezení pod lípami.
Celkem jsme ušly pohodlným tempem s přijatelnou zátěží cca 70 kilometrů. I když jsem Terezu ani Hanku neznala, nebyl problém najít témata k hovoru a sedly jsme si. Snad mně s sebou příště zase přibalí.
Zajímavé je, že kromě ptactva a hmyzu jsme nezahlédli jediné zvíře. A prý zde žije i vlk. Nenavštívily jsme zdaleka všechno. Ještě musíme zajít na dopadiště Tok, na zříceninu hradu Valdek, na vyhlídku Čertova kazatelna, do Jinců a mnoho dalších brdských cílů.
Brdy jsou tajemným pohořím ve středních čechách, které nabízí zážitky opravdu pro každého. Tak ahoj, třeba na podzim. To budou buky krásně vybarvené a vřesoviště nachová.
