Naše velkolepé plány na 10tidenní výjezd kamsi do Dolomit narušila nejprve ne zcela dobrá předpověď počasí a úplně dorazila marodka v obchodě. Máme 5 dní a ani ťuk navíc. Pátek až středa. Počasí do neděle fajn a pak se uvidí. Ale kam se vydat?
Semmering
Jura, počasí nic moc, napřed vedro a potom déšť. A tady se rodí nápad na vzpomínkovou tour. Před cca 22lety se přeci jezdilo do Semmeringu. Který je pověstný svým nádherným klenutým železničním mostem. (nyní je v rekonstrukci). Jedno z našich prvních randíček bylo právě sem. A ve mně zraje záložní plán pro případ deště. Vyrážíme v pátek po práci, doufáme, že se za ty roky cesta na jih Čech zlepšila. Nezlepšila. Po šesti hodinách jízdy cestou necestou parkujeme někde u cesty v lese v Rakousku. Je tma, paměť po tolika letech vázne. Někde tady to přeci musí být. Uvidíme ráno.
Po snídani za sluníčka je vše hned jasnější, projíždíme městem Breitenstein a klikatou silnicí se blížíme k pověstnému převisu nad silnicí. Adlitzgraben. V mapách se stěna jmenuje podle vrcholu kopce nad ni Falkensteinwand. Jsme tady. V zatáčce parkujeme sami, což je trochu divné, když máme Vídeň na dostřel a je sobota. Jsme správně, i když je to tady nějaké jiné, chybí les podél stěny. Balíme batohy a hurá ke skále, než se sem navalí lezci.
První, co po příchodu do skal vidíme je ohromná kovová, lejzrem vyřezaná cedule ZÁKAZ LEZENÍ. Při obhlídce masivu vidíme ještě asi dvě taková monstra. V oblasti se ale leze, cesty jsou od maglajzu. Nedáme se odstrašit a hledáme cesty co nejdál od cedulí.
Průvodce na tyto oblasti: po 10.letech nové vydání HÖLLENTHAL, RAX UND SCHNEEBERG. Narazili jsme na domácí lezeckou dvojku a pídili se po vážnosti zákazu lezení. Prý to již nějakou dobu trvá, nikdo to neřeší. Cedule prý nemají žádnou vymahatelnou váhu. Spor majitele lesa a kýmsi dalším. No tak dobrá, trochu nás to vyděsilo. Děsit jsme se ovšem teprve měli. Vzhledem k tomu, že se tady už nějakou dobu leze, je struktura a povrch cest víceméně ohlazen jako sousoší od Mikelangela. Stěna je jižní, máme štěstí, že je pod mrakem. Už chápu, že tady nikdo není. Cesty byly těžké i v dobách své největší slávy, nejlehčí jsou 6a a jsou omydlené nejvíc. S dopomocí tahám s hrůzou v oku dvě nejlehčí. I Ota pochopil, že to je na mně moc. Převis nad silnicí se nedá lezecky využívat, místní říkají, že byl nastříkaný nějakou olejovitou látkou. Ne, že bych to chtěla zkoušet, ale pamatuji si, že jsem tam jako úplné ucho Otu jistila, asi mi věřil, když mně tam postavil s osmou v ruce.
Ale je tady krásně. Večer se jdeme projít a přepadne nás neuvěřitelný růžový západ slunce. Nikde nikdo. Klid, tiché údolí, pohodlně spíme v zatáčce u skal. V neděli se má počasí zhoršit, blíží se déšť. Vyždímáme ze stěny co se dá. Přijíždí pár lezců, už se necítíme tak divně. Každá cesta je boj, smeká, klouže, klade odpor. Začíná pršet. A má pršet až do úterý. Co budeme dělat?
Lázně Bük
A tady přichází na řadu můj nevýkonnostní plán. Cca hodinku a půl cesty odsud se nachází městečko Bük, kde není vůbec nic. Až na Lázně Bük, které vděčí za svůj vznik šťastné náhodě z roku 1957. Při hledání ropy zde z hloubky 1 282 metrů vytryskl pramen léčivé vody o teplotě 58 °C. ( Zdroj Wikipedie) Voda má díky vysokému obsahu minerálů má tak blahodárný vliv na lidský organizmus Chlorid sodný má protizánětlivé účinky, vápník a fluor hrají důležitou roli v procesu látkové výměny kostí, hořčík má pozitivní vliv na funkci svalů, zatímco oxid uhličitý zlepšuje krevní oběh. Tolik o tom proč. Voda je vhodná i pro sportovce jako regenerace, jen jim o tom zatím nikdo neřekl. Ještě, že máte mně. Jsou tady hlavně starší lidé, vegetí v kempu v obytných autech a přívěsech, my ostatně také. Je to výhodné, protože vstup pro ubytované je v ceně a věřte mi, v každém českém akvaparku zaplatíte za pár hodin v chloru jako tady za dvě noci v kempu i se vstupem do lázní..
Prší a my se válíme jako hrošíci v horké smradlavé vodě. Doporučuji pro dokonalý zážitek přibalit župan. Bahníme se v neděli v podvečer, celé pondělí a v úterý v 11 musíme opustit kemp. Dáváme závěrečnou žhavou koupel a opouštíme lázně i s jejich nádherným parkem. Smrádek z termálních vod se za námi táhne, možná to bude odpuzovat i klíšťata. Doplním informaci pro lezce, kteří mají děti a hledají nápad, jak jim ty skály neotrávit. Ve venkovním areálu lázní se nachází velké množství atrakcí pro děti. Jen si ohlídejte termín jejich spuštění, mají jen letní provoz a vnitřní zábavní část není nic moc. Pokud ale chcete být rodiči roku, jeďte do lázeňského areálu do města Sárvár, který je poblíž. Zdejší léčivá voda je také kvalitní a nesmrdí. Areál pro děti je obrovský. Nebudete chtít jinam. Jen si opět pohlídejte , zda je již zahájený venkovní provoz. Nicméně i vnitřní dětský svět je ohromný. Ceny jsou podobné a přilehlý kemp opět v ceně pobytu nabízí i vstup do lázeňského areálu. Došlo i na večeři, ale myslím, že jsou tady zvyklí spíš na kvantitu. Hospůdka ale byla útulná.
Údolí Höllental
Abychom nezůstali moc čistí, vracíme se do oblasti, tentokrát do údolí Höllental. Překvapivě na první pokus nacházíme krásnou severní stěnu Niemandsland. Parkoviště zde 47°45'28.4"N 15°44'58.4"E Krásná pro mě jen od pohledu, protože klasifikace tady začíná 7. Ota je spokojený, díky jednomu lezeckému páru se orientujeme v cestách. Cesty jsou překvapivě neolezené a podle slov lezce, krásné. V údolí říčky Schwarza je zřejmě oblastí víc, jen je najít. Průvodce jsme v obchodě ještě neměli. Vy ho najdete už ZDE. V údolí stojí chata Weichtalhaus, my si ji pamatujeme jako dřevěnou chajdu s hospodou, ale dnes třípatrová chata slouží mimo jiné jako tréninkové a horolezecké centrum vídeňské organizace Naturefriends Vienna. Weichtalhaus je výchozím bodem pro více než 2000 cest v centru největší rakouské lezecké oblasti, mekky vícedélkového lezení. Poloha u levého břehu řeky Schwarza v údolí Höllental a u vstupu do soutěsky Weichtalklamm i diagonálně naproti údolí Grosses Höllental je proto hodnotným cílem pro pěší turisty a především pro lezce. Nachází se tady velké parkoviště a menší skála, na které jsou natažené ferratové cesty všech úrovní. Můžete si vyzkoušet, co je ve vašich silách, nebo pocvičit děti. Podél řeky je mnoho míst k parkování, které se v létě jistě zaplní. Všude jsou plážičky ke koupání a odpočinku. Na všech parkovištích je ovšem přísně zakázáno přespávat.
Vracíme se na noc do ověřené zatáčky u Adlitzgraben. Předpověď počasí je neúprosná a ráno se budíme do vytrvalého deště.
Zájezd byl parádní, i když pro mojí (ne)výkonnost jsme moc cest neobjevili. Těším se, až prolistuji nového průvodce, najdu oblast snů. Údolí Höllental zřejmě skrývá dost pokladů i pro mně. Budeme hledat, protože já do těch lázní opravdu POTŘEBUJU!!!!
Tip na výlet
Semmeringská železnice zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.
V prvních desetiletích 19. století si nikdo nemyslel, že by přes Semmering mohl jet vlak. Pak ale přišel Carl Ritter von Ghega a dokázal, že se všichni pochybovači mýlili. S pomocí 10 000 mužů a žen vytvořil v letech 1848-1854 mistrovské technické dílo: Semmeringskou dráhu. Železniční trať z Gloggnitz do Mürzzuschlagu překonává celkem 459 výškových metrů, vede přes 100 obloukových mostů, 16 viaduktů a 15 tunelů. Dnes je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Zdroj: dolni-rakousko.info
Zde najdete také další popsané pěší trasy a vyhlídky v lokalitě.
