Deníček nevýkonnostního lezce 3.: Labské údolí
Volno nám vyšlo na čtvrtek a pátek. Vyrážíme ve čtvrtek ráno směr Děčín a pak ještě kousek dál do místa na konci světa s názvem Dolní Žleb, kde se nachází krásné lezení na pískovcových skalách.
Lezení v Labském údolí, levý břeh
Dalo by se říct, že již příjezd do Žlebu je adrenalinovým zážitkem. Závěrečných 10 kilometrů opravdu nejedete jednosměrkou, jak by se neznalému mohlo zdát. Také to není pouze cyklostezka, ale mnohý kolař si to myslí. Pokud máte vyšší auto, hlídejte si i výšku max 2,5 metru Do Žlebu se také dobře dostanete vlakem. Dobrou volbou býval přívoz z pravého břehu, ale ten již druhým rokem nejezdí. Je to velká škoda jak pro lezce, tak pro turisty, cyklisty i místní. Z Dolního Žlebu pokračuje již opravdová cyklostezka podél Labe až daleko do Německa. Pokud chcete zažít kaňon Labe i jinak, vezměte kolo nebo brusle. Je to krásný zážitek s výhledy na skály a řeku.
Obyvatelé obce jsou k lezeckým autům zaparkovaným podél cesty poměrně tolerantní, ale hranice je velmi křehká. Chovejte se tedy slušně a klidně, aby nám to vydrželo. Další možná parkovací místa jsou nad ikonickou hospodou U Kosti po dohodě tamtéž.
Počasí není úplně lezecky optimální. Celý týden pršelo a dneškem nastává horko. Volíme tedy směr Východní roh, kde si zalezu i já. Z jara se tady nesmí lézt kvůli hnízdění ptáků a o víkendu bývají lehké cesty obsazené. Přišla tedy naše chvíle. Jsme tady úplně sami. Výstup nahoru ke skalám je vražedný. Leje z nás, přes moje přerostlé obočí se valí pot. To bude tedy něco. Můj sektorek se jmenuje Hulící salonek, kde jsou cesty přesně pro mě. Šepot trávy VII, Vodní dýmka VIIb. Ota si drtil nějaké ty svoje nesmysly okolo, Ave my VIIIc, Puk a vec VIIIc a já za ním přelezla pár začátků, kam moje síly stačily. Naše 80. metrové lano nám stačilo jen tak tak. Takže pozor na konce lan, aby vám neprojelo jištěním. Překvapivě si užíváme suché skály a příjemný větřík. Je báječně. Cesta dolů je výrazně rychlejší. Východní roh byla dobrá volba.
U auta jsme si udělali pohodičku. Kafíčko, knížka, hají. Regenerace. Po letech svačinek a nahánění dětí je tohle příjemná změna. V podstatě jsme čekali, až budeme moct jít do hospody. Protože je čtvrtek večer, je tady klid na kus řeči, samozřejmě s Kosťou, podle kterého se hospoda jmenuje a s Etou a Kryštofem, kteří nyní hospodu i penzion vlastní a provozují. Můžete si tady také rezervovat pokoje domluvit parkování s přespáním na place nad hospodou, kousek po cestě zvané Koňák.
Lezecká hospoda U Kosti ke Žlebu patří. Má mnoho kladů. Dobré pivo, originální jídlo včetně jedinečných fazolí a vegetariánského jídla, burgery, křidýlka a smažák. Výbornou atmosféru, kulturní akce a hlavně tady potkáte mnoho endemitních jedinců, které nemáte šanci zažít kdekoli jinde. Vždy se tady cítím jako doma. Klobouk dolů, podnikat ve Žlebu mohou jen silné osobnosti. Děti, psi, lezci, cyklisté, Němci, všechno se tady smíchá v jedinečnou atmosféru.
V pátek jdeme opět k Východnímu rohu. Cesta nahoru opět s potem, ale u skal opět dobře. Blíží se víkend a již sem tam zahlédneme i další lezce. Lezeme na masiv Kyklop, Zbyňkův rest VIIIc, Šedý zákal VIIIc, Přimhouření oka VIIIa a ještě něco nevím co. Jsme úplně dobití. Můžeme domů. Krásná práce.
Ještě adrenalínový odjezd ze Žlebu do Děčína a poklidná cesta domů. Už teď se těším na příští výjezd na konec silnice, kde je to jedinečné místo, kam se rádi vracíme. Do Žlebu.
Napsala: Zdenka Vašková
