Norsko nás lákalo již dlouhý čas. Nejdříve jsme si říkali, že pro malé děti nejsou dlouhé přejezdy moc zajímavé. Později jsme si říkali: Počkáme, až Majda nebude pořád mluvit. A potom to přišlo.
V roce 2019 jsme vyjeli plni nadšení VW Transporter ve 4 osobách vstříc větru a dešti. Příroda nás však šetřila a celých 14 dní bylo nádherně, sucho a teplo. O této cestě Vám budu vyprávět jindy. Je ovšem důležitá pro plán cesty druhé. Nynější posádka, já, Ota a výrostci Otakar 17 let, Majda 13 let.
Že je Norsko zemí, kde můžete svobodně cestovat, parkovat a spát všude, kde to není jinak upraveno, jsme již věděli. Protože jsme z minulé cesty měli trochu přehled o vzdálenostech, možnostech a počasí, rozhodli jsme se cestu, oproti našim zvyklostem, alespoň rámcově naplánovat. Chtěli jsme vidět daleký sever, až za polárním kruhem kraj Norge, Lofoty a možná jet ještě kousek dál. Naplánovali jsme si volno na celý červenec a už v zimě jsme si zamluvili velké obytné auto. Což se ukázalo jako výhra, protože děti dost vyrostly a počasí nám předvedlo celou škálu možností.
Pokud shrnu pro a proti bydlíku.
Pro:
Vše se vám tam vejde, oblečení, bot, hodně sportovního vybavení, knih, pastelek, korálků, rybářského náčiní a dostatku jídla. V Norsku není úplně levně. Švédsko je cenově přívětivější. Je několik metod, jak trochu ušetřit. Například: Pokud v Norsku vracíte u supermarketu plechovky od piva Plzeň, dostanete za plechovku 6 našich korun. Ale vykoupí vám jen to plzeňské.
Další výhodou obytného auta je, že se občas můžete i vykoupat v teplé vodě. Když jsme na zájezdu, obvykle se koupeme a myjeme v řekách, jezerech atd, ovšem pokud klesne teplota pod 10 stupňů a prší, tak se nikomu moc nechce. Zvlášť puberťákům. Idylka s teplou vodou je ovšem limitována množstvím plynu. 2 velké bomby nám na měsíc vyšli jen tak tak a já bych se klidně myla i víc. Topili jsme jen kvůli sušení oblečení, což ve další velký klad obytňáku. Neumím si představit čtvero mokrých sad vybavení, když vám prší třetí den. I tady to byl trochu boj. Dokonce nám šéf v nejvyhrocenějších okamžicích dovolil použít záchod.
Cestou jsme se nepřipojili na žádné sítě, téměř všude jsou toalety a u čerpacích stanic voda. V Norsku je všechna voda pitná, v nejhorším si ji nanosíte ručně z potoku nebo vodopádu. Díky autu máte životní prostor i když není hezky, uvaříte ve stoje, vzhledem k polárním dnům kdy světlo je 24 hodin, si můžete zatemnit a v klidu se vyspat.
Proti:
Spotřeba, náš obr sežral 11 litrů na 100 km. Čekali jsme to horší, ale naše cesta nepřekonávala velké výškové rozdíly a také jsme nikam nepospíchali, tudíž žral relativně málo. Zaplatíte víc za trajekty a mosty. Další nevýhodou je nemožnost zaparkovat kdekoli ve velkém městě, dokonce jsou i omezení vjezdu. Chtěla jsem vtáhnout rodinu ve Stockholmu do Muzeum Vasa, což je dokonale zachovaná loď ze 17.století, která se vzápětí po prvním vyplutí z přístavu, plně vybavená, potopila a byla vyzvednuta až v roce 1956. Asi pěkné, ale představte si, že vjedete osmi metrovým bydlíkem na Staroměstké náměstí a chcete parkovat. Bylo tam snad celé Švédsko. A zřejmě jsme přehlédli značku, která vjezd aut takových rozměrů i zakazuje, protože tam jiný nebyl. Měli jsme zřejmě štěstí, že nás nezastavili žádní policisté.
Cesta
Plán byl jednoduchý. Cesta je cíl, pojedeme v klidu Švédskem, potom uhneme doleva, za Polární kruh, trajektem na Lofoty a dál se uvidí. Jako obrazového rádce využívám Pinterest a co se mi líbí vyhledám v Mapy.cz nebo v Google maps. Osvědčilo se mi stažení offline map, vždy není dobrý signál, nebo vám dojdou data atd.
Podle mě by se měly zveřejňovat na sociálních sítích i takové obrázky, kde je i ta horší varianta počasí jako je déšť, vítr, vlny a bahno. Ale to ne, všude je jen půlnoční slunce, jehly lofotských hor, velryby na klidném moři, papuchalkové. Příroda nám ukázala, co dokáže.
Můžete mít štěstí na stabilní hezké počasí, ale také na stabilně ošklivé počasí. Což jsme zažili i my. Na severu je hezkých dnů jen opravdu málo. Je dobré počítat spíš s horší variantou a být připravený. Sleduji pro zajímavost počasí za polárním kruhem doteď. Hezké a deštivé dny se zde střídají v rychlém tempu.
Jeli jsme přes Německo do polského přístavu na trajekt ze Swinoujsčije do švédského přístavu Ystard. Byla nejlepší cenová nabídka. Okolo 160 euro za velké auto. Přespali jsme v polském přístavu. Výhoda bydlíku. Cesta lodí trvá cca 4 hodiny. Nabrali jsme směr Stockholm po švédské dálnici, které se neplatí. První noc jsme strávili u pobřeží jezera Vattern, je na trase do Stockholmu. Našli jsme krásný spací plácek u jezera s ohništěm, stolečkem a krásným západem slunce.
Jak jsem již zmiňovala, pokusili jsme se o dobytí lodě Vasa ve Stockholmu, ale v neděli, s naším gigantickým autem jsme neměli nejmenší šanci projet městem, natož zaparkovat poblíž muzea. Škoda. U Stockholmu je také naše první lezení. Je to v jižní části města na adrese Tullinge strandpromenad ve čtvrti Botkyrka.
Na místě označeném P viz foto jsme i přespali. Je tam krásné koupání, teplá voda a lezení pár kroků od parkoviště. Žulová skála, lehké cesty od cesty jsou tradičně olezlé do hladka, těžší cesty zprava skalního bloku se Otovi líbily tak, že z jedné bez varování vypadl. Já blbec stála 3 metry od skály a projela šutrama jako začátečník. To okolní lezci koukali…
Dál jsme pokračovali po východním pobřeží Švédska, podél Botnického zálivu až do dalšího našeho dalšího cíle, kterým byl národní park ležící přímo u moře. Skuleskogen. Je možné do něj vstoupit ze tří směrů, ale nejlepší parkoviště je u vchodu nord. V parku je vyhlášená krásná soutěska, výhledy na moře, jezera a pozůstatky pravěkého dna oceánu. Byl to takový motivační výlet pro naše puboše. Žádné strmé výstupy, chodníčky, moře. Vstup je zdarma, mapičky byly u vchodu. Krásné místo na spaní na terasovitém parkovišti. Milé zpestření po dlouhé a ploché cestě podél pobřeží Švédska, kdy vidíte jen les a silnici.
Kousek nad národním parkem, v městě Umea jsme odbočili doleva směr Norsko. Ještě pořád je cesta celkem fádní. Vlevo les, vpravo řeka a naopak. Dojeli jsme až na norskou hranici. Cedule ,,pozor los“ jsou všude, hlavy máme jako radary. Vyhlížíme stáda, nebo alespoň jednoho losa. Noc jsme strávili na plácku u silnice poblíž hranice s Norskem. Je tady srub s ohništěm, grilujeme ne losa, ale kotletky zakoupené ve Švédsku a radujeme se, že naše dobrodružství začíná. Začíná také pršet, proč ne, jsme v Norsku a nejsme z cukru. Koupeme se v dešti v jezeře Over-Uman, které je přímo na hranicích. Spatření losi.
Ráno sjíždíme do města Mo i Rana a pokračujeme na sever cestou k polárnímu kruhu. Pokud budete mít chuť, máte možnost z mnoha míst vstoupit do národního parku Saltfjelet-Svartisen pojmenovaném po dvou ledovcích, které se v něm vyskytují. Pokud se chcete jen trochu projít, objevili jsme nedaleko městečka Hjartasen hezký okruh, případně plán pro vícedenní přechod. Nicméně turistické stezky jsou prakticky všude, kde zastavíte.
Silnice E6 nabírá výšku a dostáváme se do oblasti fjällu, je tady mech, rašelina, jezírka, zbytky sněhu a nádherný otevřený prostor. Mezi fjordy u moře a oblastmi fjällu může být i 1000 výškových metrů rozdíl. Rozdíl je také klimatický. Zatímco u pobřeží může být v létě i 30 stupňů, v oblastech fjällu naměříme třeba jen stupňů 8 a někdy může i sněžit.
Fjäll je horská oblast nebo hora dostatečně vysoká na to, aby na vrcholu les přirozeně nepřežil. Jde o horskou tundru. Fjäll se používá především pro popis hor v Severských státech, popisuje hory tvarované masivními ledovými vrstvami, především v arktických a subarktických oblastech.
Místo, kde silnice protíná polární kruh nelze minout.Polární kruh (magická rovnoběžkoa na 66 stupních a 33 minutách severní šířky) Je tady parkoviště a budova Arctic Circle Centre, kde najdete mapy, suvenýry a občerstvení. Na všechny strany se rozbíhají stezky a krajinu zaplavili mužíci všech velikostí. Myslím, že stačí poodejít kilometr od centra a budete opět sami. Většina lidí jen vystoupí vyfotí se a jede dál. Podél celé náhorní silnice se do obou stran rozbíhají turistické stezky. Jsou obvykle dobře značené. My jedeme dál, protože stále prší. Musíme se tudy i vracet, tak doufám, že si okolní krajinu vychutnáme v příznivějším počasí.
Pokračujeme do přímořského města Bodø, které leží na pobřeží norského moře a odkud vyráží trajekty na Lofoty. Stále prší, nezastavujeme. Plavba trvá asi 3 a ½ hodiny a k večeru se vyloďujeme na vysněných Lofotech.
Lofoty jsou souostroví při norském pobřeží tvořené asi 80 ostrovy, mezi nimiž jsou Austvågøy, jižní část ostrova Hinnøy, Skrova, Gimsøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy, Værøy a Røst. (zdroj: Wikipedie)
Z přístavu Moskenes jedeme do vesnice Å, která je poslední nebo první vesnicí na lofotském souostroví, na ostrově Moskenesøya. V norském jazyce jsou tyto ostrovy známé pod názvem Lofoten, z něhož pochází i označení – Lofoty. Název je složen ze dvou slov: „lo“ (rys), „fot“ (noha) a určitého členu „en“.
Na chvíli nám protrhané nebe ukázalo vysoké jehly skal a červené domečky, než se opět zatáhlo a rozpršelo. Našli jsme velké parkoviště a infocentrum přímo ve městečku Å. Ráno moudřejší večera. Protože Lofoty jsou již poměrně vysoko za polárním kruhem, v období července tady není nikdy tma. Pokud se chcete vyspat, musíte si zatemnit okna. V naší rodině tím ovšem riskujete, že vstanete v deset hodin další den, což se nám i podařilo. Výhodou je, že pozdě snídáte, vlastně se tím ušetří jedno jídlo. Stačí pozdě snídat a potom až večeřet. Neprší, mraky se válí až na zem, občas prosvitne slunce. Nádhera. Je to dramaticky krásné.
Předpověď straší dalším deštěm v odpoledních hodinách, vyrážíme tedy na výlet okolo poblíž ležícího jezera a možná i kamsi dál… Pochopili jsme, že ať jdete kamkoli, nemůžete udělat chybu. Cesta se vine po lávkách, po kamenech, stoupá a klesá okolo vod jezera Agvatnet. Bavíme se o všem možném, mládež tuší, že nás nečeká žádné převýšení a baví se s námi. Majda vytahuje svou knihovničku křivdiček a to je nekonečná zábava. Když dojdeme na nejvzdálenější konec jezera, začne pršet. Odtud se dá za lepšího počasí pokračovat přes hřeben k dalšímu jezeru a k plážím na druhé straně ostrova. Neprší moc, jen mírně, nálada je dobrá, bavíme se tím, kdo vytvoří největší mlask botou v bahně. V podstatě je jedno, co máte na sobě. GTX, softshell, nebo gumák. Do bot teče vrchem, potíme se a čvachtáme. Kdy tohle usušíme? Už to vím, nikdy. Je to boj a po celou dobu zájezdu a bude jen hůř.
Našla jsem skvělé stránky na plánování výletů. Jsou tady všechny informace, obtížnosti i délky tras. Pozor, uvedený čas je jen jedna cesta. Zpět je ještě jednou tolik. Kilometry odpovídají, výškové metry také.
Odpoledne si s Majdou myjeme vlasy v nerezovém umyvadélku na záchodkách pro invalidy na parkovišti. No nebudou nás ty děti milovat? Další den jsme donutili Otu nahřát vodu v bydlíku a sprchujeme se. Ony nám ty děti nechtějí lézt v 11 °C do přírodní vody. Ota se obává, jestli vyjdeme s plynem, tak dělá drahoty s teplou vodou, když už musíme topit a sušit boty a hadry.
Jedeme hledat pověstné lofotské pláže. Počasí se umoudřilo a tak tipuji další motivační výšlap. Cestou z A se můžete stavit v městečku Reine, které vás okouzlí krásou červených domečků, moře a okolních kopců. Každý z lofotských přesunů má své jedinečné výhledy. Podle výše zmíněných stránek hledám pro všechny zajímavý výlet a nacházím Røren.
Na severním pobřeží ostrova Moskenesøya je vesnice Ytresand. Vrchol se jmenuje Røren a celá oblast Mulstotinden. Info. Z malého parkoviště pro pár aut se výšvihem po značené stezce dostanete na hřeben, který se táhne nad mořem a nabízí neuvěřitelné výhledy. Zelený koberec se vám houpe pod nohama, v okolí se pasou ovce. Meandry říček končí svou cestu v bělostných plážích s vodou tak modrou a zelenou, že jsem to nikdy nikde neviděla.
Po předchozích zkušenostech víme, že kde rostou trávy s bílou chocholkou (suchopýr, náleží k šáchorovitým) je obvykle bažina nad hranici výšky bot, obloukem se vyhněte. Je překvapivé, že bažina může být i na vrcholu kopce, no, zvykáme si.
Na delší pěší přechody není počasí, jedeme dál, všude je co vidět, dáme trochu autoturistiky. Přejíždíme na další z ostrovů, Flakstadøya. Za zastavení stojí malinká zachovalá rybářská vesnice z 19.stoleti Nusfjord. Je na seznamu Unesco a je trochu atrakcí. Pokladny a tak.
Opouštíme ostrov a jedeme za lezením a poznáním na další z ostrovů, Vestvaøya. Najdete zde Unstad, který je jedním z míst pro surfování. Každé září navštěvují surfaři z celého světa, aby se zúčastnili soutěže Lofoten Masters.
Na severní straně ostrova je vesnice Eggum. Eggum je jedno z míst, kde se nejlépe pozoruje fenomén půlnoční slunce. V zimě je letní sluneční čas (takzvaný polární den) vykoupen stejně dlouhou polární nocí.
Vůbec nechápu, při našem štěstí na počasí, že nám příroda umožnila tohle divadlo sledovat. Myslela jsem si, že se tak nějak smrákne, svět zešedne a bude ráno. Chyba. Slunce začalo klesat za horu, aby se po chvíli opět na druhé straně objevilo v plné parádě. Jen se jaksi zmírnilo a zoranžovělo. Paprsky tlumeně zářily a příjemně hřálo. Svět se změnil na lázeň teplých kořeněných barev. Oranžová, hnědá, růžová. Ptáci změnily hlasy a jen tak pokvíkávali. Ticho. Slunce padalo stále níž nad hladinu moře, ale nedopadlo. Postupovalo doprava stále dál v tichém klidu. Nechápu. Bylo to nádherné a za to, že jsme to mohli vidět, odpouštím Matce přírodě všechno vlhko a déšť, který nás ještě čekal.
Na konci silnice v Eggum je místo pro camping se vším, co je potřeba. Voda, toalety, bar a poplatek. Můžete tam ovšem zajet za mýtný vjezd jen na den, podívat se do německé radarové věže z 2.světové války, prohlédnout si objekt infocentra vkusně zakomponovaná do přírodního amfiteátru. Zajímavou sochu hlavy, která je součástí expozice plastik soch a objektů táhnoucí se po celých Lofotech. Můžete rybařit v jezeře, které je poblíž.
