Dovolená, hurá, bude zasloužený odpočinek? Odpočinek, co to je? Co takhle najít něco zábavného mezi lezením a turistikou. Hezké výhledy + přiměřeně námahy + dobrodružství = via ferrata. Aktivitu máme vymyšlenou, jen vybrat směr.
Tentokrát dovolená ve znamení via ferraty
Opět se jedná o celou naši rodinku, rodiče, holka a kluk. No pravda, menší holka a kluk, ale zato odolnější. Cesta je cíl a vyrážíme tedy do Rakouska, kde se tak trochu orientujeme (tedy myslíme si to) do údolí Höllentalu, kam jsme jezdívali lézt. Tentokrát ovšem chceme zažít via ferraty, neboli zajištěné cesty.
Höllental, foto Zdenka Vašková
Údolí je překrásné, bystřina, skály, spousta možností. Zorientovali jsme se v čase a prostoru a vyrazili jsme na obhlídku nástupu na jednu z možných via ferrat. Co jsme ovšem podcenili byl ten náš Otakárek a jeho alergie na trávy. Cestou si bezděky při hrátkách v lese vmasíroval do rukou takové množství pylu, že nás naskákavší puchýřky a slzy v očích chlapce doslova vyhnali z lůna přírody.
Umyli jsme ho v bystřině, šoupli do auta a pustili na něj klimatizaci. A začali jsme hledat v mapě další možný cíl bez trav. Jediná možnost byla moře, kde ovšem není moc via ferrat nebo vyšší kopce. Zatím jsme tedy vyjeli na jih a dojeli jsme do Korutan k jezeru Klopeinersee. Korutany jsou jistě krásné a vlídné pro klidnou dovolenou. Jezera jsou téměř všechna termální a teplá, což děti ocenily, ale také jsou přelidněná, obklopená soukromými pozemky a plážemi s pokladnou. O spaní na divoko ani nemluvě a cena kempu? No rakouská. Dvě noci jsme dali, Ota dopšíkal, vykoupali jsme se, zakorzovali po kolonádě, ale co dál? Mapo raď.
Jsme v ráji
Je pravda, že do Slovinska jsme chtěli vždycky, ale teď jsme se tady v podstatě ocitli jako zázrakem. Projeli jsme ďourou (Karawanky tunelem (jde to i jednoduše objet) a byli jsme v ráji.
(Slovinsko, zdroj pixabay.com)
To, co nás čekalo ve Slovinsku vám budu vyprávět jindy, ale ráda bych vám popsala náš zážitek při výstupu na Mangard ferratou Via Slovenia. Mangart (také Mangrt) je se svou nadmořskou výškou 2 679 m čtvrtou nejvyšší horou Slovinska. Nachází se v Julských Alpách na slovinsko-italské hranici a patří k horskému celku Mangart – Jalovec. Mangart nachází na území Triglavského národního parku
Jsou možné dvě příjezdové cesty, jedna ze slovinské strany od obce Bovec, nebo z italské strany od Cave di Predil. V Bovci je možné dobře přespat za příjemnou cenu pod lanovkou na vrchol Kanin.
Lago di Predel, foto: Zdenka Vašková
Bovec, foto: Zdenka Vašková
Pokud pojedete z italské strany je nádherné přespání u Lago del Predil. Je tady malé parkoviště u jezera. V žádném případě nespěte v Triglavském národním parku. Je to zakázané. My jsme to se sladkou nevědomostí udělali a to ráno bych vám nepřála. Ochránci parku nás ve čtyři ráno zlým bušením na auto vyhnali a hrozili velkým postihem. Ať zvolíte jakýkoli směr, cesty se spojí na mýtné silnici, která vás dovede opravdu hodně vysoko. Již tato horská silnice stojí za projetí, vine se v mnoha serpentinách a několika tunely k parkovištím doMangardského sedla ležícího ve výšce 2055 metrů nad mořem. Když jsme tam byli my s rodinou, nedoporučovalo se dojet až na vrcholové parkoviště, protože v cestě byl menší sesuv skal. Když zavřete oči, tak se dá projet, jezdí tam většina turistů a myslím, že tam je doteď. Je to blíž k nástupu, což jsme s dětmi ocenili. Zmizeli stromy, zmizely trávy, zmizela alergie. Přibyl, pro velkou radost dětí, sníh.
Výstupu na Mangard ferratou Via Slovenia
Mangard je nádherná hora ve tvaru pyramidy. Její západní stěnou vede naše ferrata Via Siovenia, která je označována jako B/D.
Via Slovenia, foto: Zdenka Vašková
Z parkoviště pod nástup jsme šli přibližně 45 minut. Cestou bylo pár turistů, kteří využili k cestě na vrchol cestu, která bude naší sestupovou. Většina turistů přijede na parkoviště, projde se k prvním výhledům, vyfotí se a zase odjede. Nahoru ferrátou se vydalo jen pár vybavených lezců.
(zdroj mapy.cz)
Přístup Via Slovenia, foto: Zdenka Vašková
Je to již nějaký ten pátek, co jsme se sem vydali, ale pro orientaci v obtížnosti uvedu, že dětem bylo 7 a 10 let. V průvodcích bylo doporučení od 12.let, ale jak Ota zavelel, jsme zkušení, tak šup nahoru. Což nedoporučuji nezkušeným, protože kombinace výška, délka výstupu a místy na úplně kvalitní zajištění nebylo zcela jednoduché. Nejsou zde však žádné vzdušné přelezy, ani potřeba dosáhnout na vysoká lana.
Nezajištěné a zajištěné pasáže, foto: Zdenka Vašková
Cesta začíná lezením v hlubokém zářezu. Postupně na vás čekají žebříčky a poměrně dobře zajištěné lezení. Občas se cesta dostane na hranu skalní stěny a otevřou se nádherné výhledy na okolní hory a jezera na italské straně, Lago di Fusine, silnici, která šplhá v serpentinách nahoru do sedla. Zajištěná cesta postupuje podél stěny a místy se jištění zhorší. Místo ocelových lan je jen provizorní lano. Měli jsme s sebou k dojištění lano, které jsme právě v takových exponovaných místech rádi použili. Cesta je místy křehká a materiál se sype, někde je zajištěná cesta přerušená a přechází se suťová pole. Pro dospělého jsou tato místa v pohodě bezpečná, ale u dětí nikdy nevíte, bylo tedy lepší je lano využít a děti navázat. Děti techniku dobře zvládaly, bez problémů přelezly i hůře jištěná místa, ale výstup je celkem dlouhý, převýšení je 626 metrů.
Suťové pole a nezajištěné délky, foto: Zdenka Vašková
Vybavení na výstup
Měli jsme s sebou dostatek pití i jídla. Nutností jsou helmy, ferrátové sety a kvalitní pevná obuv. Ve vybavení jsme měli dostatek oblečení, včetně nepromokavého, protože do stěny se slunce dostává až k večeru. Nás spíš cestou utápěly bílé nadýchané oblaky, které připlouvali jako mlha. Je opravdu důležité si před cestou prověřit předpověď počasí, protože cesta je dlouhá, místy ne dobře značená červenými body a vylezete vysoko. Při zhoršené viditelnosti se dá i sejít z cesty. I v létě se vám může stát, že nasněží a z krásné vyhlídkové tůry se obratem stane drama. Závěr výstupu k vrcholu je nejištěný, ale za dobré viditelnosti bezpečný, kamenným polem. Vrchol Mangardu je krásný. Vrcholový kříž, výhled do široka a radost z vydařeného výstupu. Z dětí spadlo napětí a vystřídala ho velká radost a uspokojení, možná i pocit toho, že mají výstup úspěšně za sebou.
Doporučené průvodce: SLOVINSKO - MOUNTAINEERING IN SLOVENIA, TRIGLAV - HIKING GUIDE, TRIGLAV - HIKING GUIDE + MAPA
Vrchol hory Mangard, foto: zdenka Vašková
Pohledy z vrcholu
Vegetace při sestupu
Cesta z vrcholu, neboli normální cesta Via Normale se vine přes italskou severní stěnua je potřeba si na ni nechat cca hodinu až hodinu a půl. Cesta obklopená nádhernou vysokohorskou vegetací a výhledy na jezera i masiv Triglavu. Místy je zajištěná kovovými lany a žebříky, některé úseky vedou po uzounké pěšince nad opravdu hlubokými stržemi. Je dobré si i tady dávat velký pozor, obzvlášť na děti. Při dešti nebo sněžení se tyto úseky mohou stát nebezpečnými. Celý výstup a sestup nám trval cca 4 ½ hodiny. Bez dětí se vše dá zvládnout přibližně o hodinu rychleji. Je možné, že údržba již doplnila chybějící nebo rozbitá kovová lana, ale v cestě nabyla místa, kde by si zkušenější lezec nevěděl poradit.
Sestupová cesta
Výšlap na Mangard je krásným zážitkem ať si vyberete jakoukoli cestu. Nás okouzlil natolik, že jsme si na něj vylezli normálkou další rok znovu. Museli jsme se totiž do Slovinska vrátit. O zážitky z cest po Slovinsku vám napíšu v dalším příspěvku.
Napsala: Zdenka Vašková
