Jak si mamky od plotny odskočily na Watzmanna | Lezec-shop.cz
Prodejna: Po - So 10.00 - 18.00 h
E-shop: Po - Pá 8.00 - 16.00 h

Začalo to úplně nevinně. Volá Míša, že se chystají s Anet a Romčou na prodloužený víkend na Watzmanna a při hledání dostupných informací narazila na článek z Lezec-shop.cz, kde Zdenka popisuje náš přechod 5 let nazpět. 

Watzmann Ostwand Berchtesgadener Weg III +, 2 713 m

Přípravy a plánování

Ráda by se dozvěděla víc. Při popisu různých variant výstupu a přechodu se zasním a říkám si, že to tam je moc krásný a že bych se do Berchtesgadenských Alp ráda vrátila. Zeptám se holek, jestli by jim nevadilo, kdybych se k nim přidala. Ony, že jasně, alespoň jim ukážu cestu. Watzmanna jsem přešla už 3x, proto nahazuji udičku, jestli by místo hřebenovky nechtěly raději lezeckou cestou. 

Na Südspitze (2 713 m n. m.) vede klasická cesta za III+  Berchtesgadenenen weg 1 800 výškových metrů lezení. Při bližším seznamování se s náročností výstupu holky doprovází řada otázek a pochybností. Jedná se o poslední zářijový víkend, dny už jsou kratší, cesta je hodně dlouhá a svým způsobem náročná, dáme to za den? Jak to zvládněme orientačně, neztratíme se? Jak je to odjištěný? Dva dny před výstupem sněžilo, roztálo to na vršku? 

Image

Okolí nás trošku zrazuje, že máme jít raději klasiku, když jsme samy baby. V horách jsem doposud lezla jen se svým Honzou o kterého jsem věděla, že se ve chvílích nejistoty můžu vždy opřít. Holky to měly obdobně. Nicméně nevím, kde se to ve mně vzalo, ale cítím se sebevědomě a tak holky motivuju, že to dáme. Míša se nadšeně přidává, Anet je na vážkách. Bohužel Romča ochořela a zůstává doma. Výstup namísto 2x2 bude 1x3

Odjíždíme v sobotu v 6 ráno a bereme s sebou vše i ferratové sety pro případ, že by byl Watzmann pod sněhovou čepicí, to bychom volily klasiku. Kolem 13 hod. přijíždíme do Konigsee, nedočkavě vyhlížíme vršky hor a vypadá to, že je čisto. Počasí má být více než luxusní. Sluníčko a na poslední zářijový víkend až nadprůměrné teplo. Mrkneme na sebe a společně se shodneme, že si na Watzmanna vylezeme. Rozhodneme se pro variantu „natěžko“ s bivakem ve stěně. 

Finální plán je hotový. Jedeme

 

Z Konigsee lodí do St. Bartholomä, odtamtud nástup pod stěnu a abychom si udělaly náskok na druhý den, kousek si nadlezeme a přespíme ve stěně. Druhý den dolez na vrchol a sestup na chatu Wimbachgrieshütte, kde máme rezervovaný ubytko. 

Před autem balíme a kontrolujeme matroš, co vše do stěny bereme s sebou. Lano 1x30m 1x20m, 2x prusíky, 3x smyčky, 3x HMS, 3x presa. S jídlem a spaním a vodou 3,5 l se dostáváme každá na cca 12 kg bágl. Povzdechneme si, že je to fakt těžká svině, ale jsme optimistické, že hodně upijeme a část matroše hodíme přímo na sebe, bágl tak určitě hodně zlehkne.

Lodička nám jede ve 14:30, začíná vše romanticky, krásné výhledy na tyrkysové jezero lemované štíty hor, po cestě nám lodivod něco povídá v němčině, čemuž nerozumíme, ale pak hraje na trubku oproti skále, která odráží ozvěnu a to byl zážitek. 

Z malebné vísky St. Bartholomä vycházíme po 15 hod.  Uklidňuje mě fakt, že celá cesta je natrasovaná na Mapy.cz a i když nebyl signál, v aplikaci i v offline ukazovalo místo přesného pohybu. Po necelé hodině docházíme k Eiskapelle (600 m), což je nejníže položené trvalé firnové pole německých Alp. Odtamtud začínáme stoupat klečí a dostáváme se tak na první lezecké délky z topa. Délky jsou značené obtížnost 1 – 2, říkáme si, že takto by to šlo. Dostáváme se asi po hodině na nepříjemné suťovisko. Já už bystřím, protože se dostáváme do výšky 1400 m, kde máme zprávy, že se nachází místo bivaku. Po chvilce hledání Míša najde polici, která sice není optimální, ale shodneme se, že je relativně bezpečná, kameny by na nás neměly padat a noc zde přečkáme. 

Image

Nejkrásnější pokojíček na Zemi

Rozbalujeme spaní, Míša vytahuje 2 plechovky prosseca, připíjíme na další den a kocháme se nejvíc romantickým pohledem na Konigsee. Kolem 19 hodiny slunce zapadá a oproti němu vylézá zpoza štítů dělová koule. Ten den byl totiž úplněk a ještě ke všemu ve znamení berana. Možná protože jsem beran a byl úplněk a byla jsem nervózní z nadcházejícího dne, celou noc jsme nezamhouřila oka. Holky se kolem mě také převalují, ale na ránem slyším spokojené oddychování a jsem za ně ráda.  Asi ve 2 ráno jsem viděla padat hvězdu, přání bylo jasné. Budík zvoní  v 5:30. 

Pomalu se vysoukáváme ze spacáků, vaříme vodu na čaj a kaši. Z vesničky St. Bartholomä vidíme už pár blížících se čelovek a bylo nám jasné, že ve stěně ten den určitě nebudeme samy. Říkáme si, že jsme rády za náskok. Budeme chvilku první a eliminujeme tak riziko pádu kamenů. V 6:30 jsme sbalené, už svítá a my byly připravené zahájit „serióznější“ lezení. Stále stoupáme souběžně bez jištění dvojkovým terénem. Možná koukám až moc často na mapu a topo, ale chci si být jistá, že z cesty nesejdeme.

 Asi po hodině nacházíme štand, jásám, že jsme správně. Vím, že nás čekají 3 délky v plotně. Začínám tahat, postupové jištění se po cestě nedá žádné založit. Věřím nohám a stoupám v klidu k dalšímu štandu. Holky postupně dobírám. Dohání nás první „chrtí“ dvojka. Je to guide s klientem. Byl strašně fajn, když nás míjel, pochválil, že jsme statečný holky, popřál krásný den a dodal sebevědomí, že jsou rychlejší jen proto, že mají lehké batohy a jsou jen dva, což měl samozřejmě pravdu. Víc takových guidů. Další část je opět dvojkovým terénem, jdeme volně. Oceňuji chvilku, že před sebou vidím guida, který nám ukazuje cestu. Lezení volným terénem ale přitvrdilo a náš morál se musel podstatně zvýšit. Holky volají po pauze a tak na bezpečnějším místě stavíme a okolo 10 hod. svačíme. Pochválíme se, že jdeme pěkně. Zanadáváme si na těžké batohy, hodnotíme stav vody, že asi bude kritickej a tak vodu spíše usrkáváme. Já cítím první známky únavy z nespánku, beru si od Anet gel a doufám, že mě nakopne. Snažím se zorientovat, trošku tápu, jeskyňku, kterou jsme měly míjet je pod námi a tam měla být trojková pasáž. Guide nás zavedl trošku jinudy a my tu pasáž minuly, vlastně asi dobře. Až po chvilce zjistím, že jsme se převalily na druhou stranu topa a měly bychom být za půlkou. 

bivak-2.png

Milé setkání s dalšími lezci

Míjíme druhou jeskyňku a odtamtud je na topu i na mapách značená cesta komínem. Nastupujeme do něho a říkám si, že je to už fakt lezení. Po chvilce na nás volá týpek ze skupinky dalších pronásledovatelů, že je to lepší oblézt zprava. Vracíme se a poslechneme ho. Trošku tápeme, ale pak se napojíme zpět na naši cestu. Skupinka 4 borců nás velice rychle doběhla. Jdou jen s camelbagem, to se jim to leze . 

My si dáváme další pauzu, já skupinku pozoruji a najednou se jejich doposud rychlé kamzičí tempo zbrzdí a já čuju lezecký problém! Po chvilce se dostáváme na stejné místo a skutečně před námi nepříjemný boulderový krok. Já si věřím, že ho dám bez jištění a holky postupně dobírám.

 Míša vylezla i s batohem, Anet nejprve vytáhneme batoh a pak dobírám ji. Bohužel při výlezu chytla šutr, který ji zůstal v ruce a pak sklouzl na nohu. Malinko zavrávorala, já cítila tlak v laně, ale vše jsme ustály. Bohužel kámen se nedal dát na bezpečné místo. Nezbylo nic jiného, než ho pustit do údolí. Podívaly jsme se pod sebe, nikdo tam nebyl, zařvaly jsme „Achtung Stein“ a šutr spadl dolů. Doufaly jsme, že nikoho netrefil. 

Pokračujeme dál dvojkovým terénem bez jištění a za chvilku už vidíme oranžový bivak ve výšce cca 2 350 m, ve kterém jsou i spacáky. Jsme tam okolo 12:30 a dáváme obědovou pauzu. Dochází nás další dvojka. Ptáme se, jestli neschytali šutr do hlavy a ubezpečují nás, že ho jen padat slyšeli, ale byli za rohem.  Jeden z nich velice hovorný a sympatický Rakušan se s námi dává do řeči, sklízíme obdiv za odvahu a ubezpečuje, že na vrchol to je už jen 2 hoďky. Ptám se na klíčové místo v závěrečném výšvihu a on popisuje, že je dobře jištěné a má jen 3 metry. Já cítím další poryv únavy a tak holky zvedám, že už bych raději lezla, ať jsme bezpečně nahoře. 

Konečně na Südspitze 2 713 m n. m

Dostáváme se opět do dvojkových délek, které lezeme navázané, ale jdeme souběžně. Po cestě cvaknu pár skob a hodím pár obhozů. Po chvilce se dostáváme k poslední lezecké trojkové pasáži. U těžkého místa je kruh a ocelová smyčka. Hecuju Míšu, ať si taky vyzkouší tahat, ať se nebojí. Jde do toho, opravdu je to místo těžší, oklouzané. Ale Míša zabere a dá ho s přehledem. Postupně nás dobírá. Už jsme pár výškových metrů pod vrcholem. Jdeme přes zbytky sněhu a říkáme si, jak jsme rády, že je sníh až tady nahoře. Čeká nás závěrečný komínek, kde to hodně klouže. Míša leze první a pak nám hodí lano. 

Image

Vylezením komínku se dostáváme na hlavní hřeben a na vrchol už jdeme jen pár metrů cestičkou a ke kříži. Na vrchol Südspitze se dostáváme v 15 hod.  Objímáme se, radujeme se, že jsme to bez úhony zvládly. Dobíhají nás další chrti, navzájem si gratulujeme a využíváme je jako fotografy. Výhledy jsou fantastické, kocháme se, srkáme poslední kapky vody. 

Bohužel vím, že máme před sebou fakt nepříjemný a dlouhý sestup téměř 2 výškové kilometry do údolí. Už jsem ho šla 3x a pokaždé si říkala, že naposledy. Proto holky zase zvedám, že bychom měly jít. Už všechny cítíme velkou únavu, jsme bez vody a pozornost je horší. Sem tam mi noha uklouzne a padnu i na zadek.  Asi po 2,5 hodinách sejdeme k řece. Totál vyprahlý hltáme vodu a vůbec nám nevadí, že nad námi jsou kamzíci, kteří mohou do vody pouštět bobky.

Poslední hodina k chatě už je jen o morálu a v 19 hod. přicházíme k Wimbachgrieshütte. Na recepci nám mladík oznamuje, že máme jen 15 min. na objednání večeře, než zavřou kuchyni a že nás ubytují poté. Objednáváme si knedle na různé způsoby a připíjíme pivem. Pak rychlá sprcha a já se bez rozpaků odporoučela do lageru. Holky ještě chvilku zůstávají, doplňují tekutiny a sdílely dojmy z cesty. 

Druhý den už jsme se jen šourly 8,5 km údolím do Wimbachbrücke, tam chytly bus do Berchtesgaden a pak další do Konigsee. Auto našly zaparkované i bez lístečku pokuty a my mohly v klidu vyrazit domů. 

Co říci závěrem? Cesta je opravdu krásná a opravdu dlouhá. Celkově jsme to zvládly za 10 hod na vrchol (1,5 hod. do bivaku + 8,5 hod druhý den) a 3,5 hod. dolů k chatě. Asi bychom příště zvolily výstup „nalehko“ se spaním ve vesničce St. Bartholomä , ale zase bychom přišly o nezapomenutelný zážitek z bivaku ve stěně. Obě varianty mají své pro a proti. 

Každopádně jsme zjistily, že se hranice našeho morálu zvedly tak o 2 třídy výše a že se nebudeme bát spolu něco podobného podniknout. 

Díky Anet a Míšo za parádní nezapomenutelný zážitek. O tomto kousku mohu s klidem říct, že patří mezi mé topovky.

Tak zas brzy někde na lezenou.

Kača Hlavička

 

Zdroj: bergsteigen.com

 

Související čtení
Jak si mamky od plotny odskočily na Watzmanna | Lezec-shop.cz
Potřebujete poradit?
  •    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  •    +420 777 277 752

PO - PÁ: 10.00 - 18.00 h  
SO: 10.00 - 18.00 h

NE: zavřeno


Otevírací doba e-shopu:
PO - PÁ: 8.00 - 16.00 

Nechte si zasílat novinky emailem

Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů