Ambasadoři

 

Josef Šindel

Josef Šindel obr. 1

Josef Šindel obr. 2

Josef Šindel obr. 3

Lezec-shop (lezecký) tým, lezec (velice talentovaný lezec)

Pepa Šindel je čtrnáctiletý BOREC, který má na svém kontě už dva "osm céčkové lezecké zářezy": Tanec s vlkmi, (Slovensko) a Gezurren Erresuma (Španělsko). Jsme si jisti, že toto je teprve začátek..., protože talent (geny se holt nezapřou), nadšení, píle a lezecké srdce (taky geny) mu rozhodně nechybí! V roce 2020 získal Pepa ocenění ČHS "Talent roku".

Pepo, podle lezeckého online deníčku jsi v roce 2019 vylezl své první 8a+, o rok později už padlo první 8c (Tanec s Vlkmi Krpcovo, Slovensko) a další rok druhé 8c (Gezurren Erresuma, Baskicko). Kurňa, tomu říkáme progres! Jak se ti to povedlo?

Ani nevím. Trénuju a lezu přirozeně, protože mě to baví a tím lezením a tréninkem se později dostaví i ten progres.

Podle čeho si cesty vybíráš? Nebo zkusíš všechno a pak se teprve rozhodneš, zda má smysl cestu pokusovat? 

Mrknu se do průvodce, proberu to s *Penem a zkusím. Pokud mi to nesedí jdu cestu vedle. 

*Poznámka: Pen = tatínek Petr Šindel - významný ostravský lezec. Rozhovor s Penem si můžete přečíst zde >>> 

Co ti víc sedí, lišty, dirky, stisky?

Více mi sedí lišty a dírky, protože mám malé, silné a úzké prsty.
 

Rád si těžké sekvence v cestách vymýšlíš sám nebo dáš na rady zkušených lezců rodičů či kamarádů?

Pokud cestu někdo leze, proberu s ním kroky, ale většinou mi to nesedí, tak si vymyslím vlastní program.

Baví tě lezení na onsight?

Ano, ale baví mě i cestu zkoušet a pokusovat.

A jak to máš s morálem, bojíš se padat? (nemyslím tím na zem, ale do vzduchu :) 

Před rokem jsem se ještě pádů bál, ale teď už mi to nečiní žádný problém.

Oblast Krpcovo je vaše taková “domácí oblast”. Patří mezi tvé nejoblíbenější? Jaké další máš rád? 

Na Krpcovu jsem s bráchou vyrostl a je to moje TOP oblast, nejenom lezením, ale i tím vším kolem (lidi, příroda, atd.). Poslední dobou jsem si hodně oblíbil Višňové a mám rád Frankenjuru a vlastně se mi líbí všude.

Jak se na lezecké projekty připravuješ? Máš např. na stěnce postavené kroky z cest?

Trénuji převážně doma, kde máme ve stodole bouldrovku. Žádný tréninkový plán nemám. Ale trénuji  asi 5x týdně. Když mám rozlezenou nějakou těžkou cestu, tak si nasimuluju kroky na bouldrovce a zkouším, než to vylezu. 

Pocházíš z lezecké rodiny, taťka Pen - vynikající lezec a maminka Kača taky. Trénujete společně? Necháš si od nich poradit? 

Převážně trénujeme všichni spolu nebo postupně. Trénink s rodinkou  je nejlepší, vymýšlíme si navzájem bouldry a hecujeme se. Někdy si s Penem vymýšlíme společné bouldry a hrajeme bodovací hru - když vylezu bouldr já a on ne, vedu 1:0… V poslední době vyhrávám, ale není to pravidlo. 

Jezdíte s bráškou Vaškem do skal od mala. Jsi za to rád? Nechtěl jsi o víkendech dělat někdy něco jiného?

Jsem za to neskutečně vděčný a nikdy jsem neuvažoval, že budu o víkendech dělat něco jiného. Prostě v pátek odjezd a v neděli příjezd. 

Bráška Vašek také leze a jeho lezecká výkonnost roste. Hecujete se navzájem? 

Samozřejmě se hecujeme, hlavně já jeho. Je dobré, že ho mám a od mala si spolu ve skalách hrajeme.

Závody tě prý moc nelákají… Proč?

Protože je to strašně zdlouhavé, odlezeš kvaldu a čekáš 7 hodin na finále, kde tě vyřadí třeba dlouhý krok nebo” tečka uprostřed struktury.”

Neradi vyzvídáme plány (aby se nezakřikly), ale můžeš malinko prozradit?

Rád bych brzy zkusil  a vylezl 9a. Pak  mám v Juře rozlezené 11-, snad tam ještě letos pojedem. A na Krpcovu mám taky rozlezeno 8c. Rád bych zkusil prodloužení Hypoxie, což je 9a. Uvidíme.

Pecka, držíme palce! A ještě pár otázek na "dolezení"...

Jaké máš lezecké vzory?

Nejvíc mě motivuje taťka Pen, který lezením žije a pořád má tah na bránu. Potom je to určitě Adam Ondra a vlastně všichni lezci okolo mě.

Co rád čteš? 

Lezecké průvodce :)

Jak nejraději škádlíš mamku, taťku a brášku?

Štvu je tolika způsoby, že ani nevím který je nejlepší. 

Tvůj Nejlepší film?

 Predátor.

Jasné! Predátor, souhlas a moc děkujeme Pepo! 

Online deníček Pepči

 


Martin "Džanglik" Jungling

Martin

Martin

Martin

Lezec-shop (lezecký) tým, lezec, bouldrista

Džanglik je pan lezec, který umí řádně "zatáhnout" na bouldrech, na laně, nebojí se těžkých prváčů na písku a takto přísně diktuje už pěknou řádku let! Mezi jeho lezecké zářezy patří bouldry v obtížnosti 8B+, cesty 8C a množství přelezů a prvovýstupů na písku v obtížnosti XI.

 Pár otázek na Martina: 

Kdy ses narodil? 

Narodil jsem se v pravěku. Skoro přesně před 35 lety.

 :) Takže muž v nejlepších letech. Čím se živíš?

Momentálně mě živí fotovoltaika a občasné výjezdy do Německa a instalace telekomunikačních technologií. Dříve jsem klasicky výškařil, ale na to už není chuť ani energie.

Co rád čteš?
Dobrá otázka. Asi jako každý správný pacient nejraději čtu lezecké průvodce. Občas, když náhodou začnu fungovat jako normální lidi, tak mě baví literatura faktu. Válečné romány, konspirační, drama,atd. Hodně mě baví knížky od Dana Browna.

 Jaký byl tvůj nejsilnější lezecký zážitek?

Určitě přelez Knockinu. (pozn. Knocking On Heaven's Door 8B+). U toho to byla taková ta čistá radost a ohromná úleva.

Napadá mě ještě hodně silnej zážitek trochu z jiného soudku. To byl skoro zimní přelez Letů mimo v Labáku (Xc, Gilotina, Labské údolí). Nevyzkoušel jsem si dolez od stropu dál nahoru a při jednom z pokusů se mi konečně povedlo udělat boulder v kuse. Najednou jsem byl v dolezové kolmičce a začal čistej boj o holej. Nic tam vlastně nehrozí, ale přece jen je tam docela odlez od posledního háku a tlama by to byla exkluzivní. Nechtěl jsem to zkazit, protože na další pokus už by nebyl čas. Dlouho to navíc nikdo nelezl, takže mágo nikde a ve všech těch oblých miskách byl trochu prach a lišejník. Do toho mi začaly přemrzat prsty, takže jsem začal spěchat a panikařit. No ve zkratce, ten pocit když jsem se probil ke slaňáku, si budu pamatovat hodně dlouho. 

Každý se k lezení dostal odlišně, přes kroužky, rodiče, kámoše. Jak to bylo u tebe?

U mě to šlo postupně přes turistiku, pak treky VHT, ferraty. Pak mě mamka někdy kolem mých 16 let přihlásila do dětského oddílu k Bimbošce (HOM Alpin4). A tam jsem v podstatě lezecky vyrostl. Byla tam skvělá parta mlaďáků. Navzájem jsme se hecovali, trénovalo se. Sice dost chaoticky, ale bylo to takový čistý. Přes týden na stěně a o víkendech se vždycky valilo někam do skal. Vápno, písky, bouldry, sem tam ledy. Dělali jsme všechno. Na tuhle dobu hodně rád vzpomínám.  

Čím tě lezení oslovilo? 
Dá se říct vším s tím spojeným. Ze začátku to byla právě ta parta. Bavilo mě to hecování a posouvání svých limitů. Čím jsem starší, víc na tom vnímám (teď to bude hodně v uvozovkách) ¨duševní¨ rozměr. Dalo by se to asi říct tak, že když lezu, víc cítím, že žiju.

Džanglika si pamatujeme jako zarputilého bouldristu, ale to se poslední dobou změnilo… Lezeš hodně na písku na laně a navíc ses zařadil mezi provovýstupce nejtěžších směrů v Labáku. Co tě k tomu vedlo?

V podstatě to přišlo dost samovolně a nenásilně. Lanu jsem se ze začátku věnoval hodně, ale postupně to přebil bouldering. Po nějaké době jsem ale cítil, že potřebuju zase změnu. Motivace do boulderů už nebyla zkrátka taková. K prvovýstupům mě přivedl kámoš a parťák Ondra Beneš. Ondra má na kontě nejspíš stovky prváčů, včetně toho nejtěžšího v Labáku, takže lepšího učitele jsem nemohl mít. U mě to byla asi hlavně zvědavost a chuť zkusit něco nového. Určitě to nebylo tak, že bych vylezl všechny těžký směry a neměl už co lézt. To vůbec. A od první chvíle mě to dostalo. Asi těžko popsat, jaký to je... možná jedním slovem... návykový.

Které své prvovýstupy a přelezy bys rád zmínil?

Skvělý vzpomínky mám na cestu "Co tě to napadlo?" RP Xc (Kulich, Labské údolí). Prváč mi zabral asi 3 nebo 4 dny a rozhodně to stálo za to. Jsou tam dva těžký bouldery, je to dlouhý a i trochu odvážný. Ideální koktejl. Velkou radost mi udělal společnej prvovýstup s Matějem Svojtkou "Inkvizitor" RP XIb (Labský Nic, Labské údolí). Takový kroky v cestě se jen tak nevidí. A z poslední doby je to určitě "Tom a jeho ženy" RP XIa/b (Proutník, Labské údolí). Naprostej labskej úlet, 6 metrů ve stropě + dolezová kolmička. Jen navrtat to, byl celkem oříšek. Můj řev u slaňáku po úspěšným RP přelezu musel být slyšet až v Děčíně.

Jo, nějaký řev slyšet byl... Vrátíme se k bouldrům.... Mezi tvé TOP patří “Trny v kůži hledám krásu růží” 8B+ a  “Knocking On Heaven's Door” 8B+. Pořád čekáme na to 8C a těžší? 

Tak to se asi načekáte. Nejsem zrovna ten typ lezce, co by dokázal se něčemu věnovat pořád dokola. Zkoušet jeden boulder třeba měsíc v kuse. Na to nemám hlavu. A na rychlejší přelez zase nemám výkonnost. Ale kdo ví, třeba mi jednou rupne v bedně a řeknu si: "Oukej, tak teď budeš tohle zkoušet třeba půl roku a dokud to nevylezeš, nic jinýho neexistuje."

Podle tvých zápisů je vidět, že tě hodně baví otevírat nové směry, ale asi musíš, abys měl co lízt?

Ano, to mě baví hodně. Baví mě na tom ten proces, vymýšlení a hledání způsobu, jak to přelézt. Stane se, že vymyslíš nějakou betu, vylezeš to a řekneš si... Sakra, těžkej kotel! No a pak přijde někdo po tobě, vymyslí to jinak a deklasuje ti to o několik stupňů. Ale to k tomu patří a je to součást hry.
Určitě bych nové směry tvořit nemusel a měl bych pořád co zkoušet. Je tady totiž spousta podobných pacientů, které to baví úplně stejně a ti by to kdyžtak zvládli i za mě.

Dvakrát jsi navštívil Rockland. Zavzpomínej na oblast i přelezy?

Rocklands pro mě byla snová destinace už hodně dlouho. Pamatuju si, jak jsme poprvé koukali na videa z JARu a valili oči na ty neskutečný kameny a bouldery. No a pak se jednoho dne ten sen splnil. Když jsme vyjížděli serpentiny od Clanwilliam do sedla (Pakhuis Pass) a najednou to viděli na vlastní oči, byl jsem z toho úplně naměkko. Nekonečný moře skal a kamenů kam se podíváš. Co boulder, to lajna jak kráva. Prostě úlet. Navíc má Rocklands neuvěřitelnou atmosféru. V boulder sezóně tam nikoho jinýho než lezce nepotkáš a večery v kempu nebo u Charity v Traveller´s rest jsou úplně kouzelný. Kdo byl, asi bude souhlasit. Kdo nebyl, tak rozhodně doporučuju.

Co se týče lezení, tak první výjezd byl naprosto perfektní. Nějakým zázrakem se mi podařilo načasovat formu a hned první den se zadařil "The Arc" za dnes už lehčích 8B. Určitě si budu pamatovat jednodenní přelez "Mooiste Meisie" taky za lehčích 8B. V podstatě asi každý boulder, co se mi tam povedl přelézt, bych tady mohl zmínit, protože byly prostě nádherný. To bychom tu ale seděli dlouho. Druhý výjezd o rok později byl taky super. Už tam sice nebylo to objevování jako poprvé, ale zase člověk už věděl, co a jak a co by chtěl zhruba zkoušet. Asi nejlepší přelezy z tohoto výjezdu mám "The Vice" za 8B a "King of Limbs" taky 8B.

Kam by ses rád ještě podíval?

Do Rocklands :)

Ještě nám vrtá v hlavě hlavě, proč tu tvou ukrutnou sílu nejdeš vydat také na vápencové cesty… Francie, Španělsko a jiné dálavy? 

Byly roky, kdy jsem byl i dvakrát ve Španělsku, párkrát Francie. Něco se mi tam i povedlo vylézt (max do 8c), ale většinou jsou tam cesty docela dlouhé a dost vytrvalostní, což mě moc nebaví. Raději mám takové ty jurské úderky. Asi bych si uměl představit trochu potrénovat a vyrazit tam na nějakou dardu. Jenže sezóna ve Špáňu i Francii se celkem kryje s boulder sezónou a nějak si tu matici neumím odpustit. Ale uvidíme, třeba to jednou zase přijde.

Nikdy jsi pravidelně nezávodil nebo tomu bylo jinak? 
Dokonce jsem i závodil, ale asi to stálo za nic a nikdo si to nepamatuje :) Ne, někdy kolem let 2010, 2012 jsem závodil poctivě. Český pohár, MČR, atd. ale nikdy jsem nedopadl líp než pátý. Docela mě to i bavilo. Rád jsem se tam potkával s ostatními, byla to vždycky spíš taková společenská akce. Dneska už je to o něčem jiném. Úplně se změnil styl boulderů, už to není lezení, ale spíš skákání po nábytku. A taky už závody nemají duši. Je to takové nalajnované a sterilní.

Hodně se mluví o bouldrařské etice, co by se podle tebe rozhodně ve skalách na kamenech nemělo dělat?

Rozhodně sekat chyty. To mi přijde asi jako největší problém v naší kotlině. To ostatní je spíš otázkou slušného chování. 

Jaké jsou tvé tajné zbraně na přelezy kromě tvých mocných paží i nejlepší typ lezeček?

Musíš být pořád venku a zkoušet. Protože, když to nezkusíš,,nemůžeš to přelézt. A musíš disponovat nezměrnou vůlí :D A z poslední doby to bude určitě boulderovka na půdě.

Pozn. Martin leze rád v lezečkách La Sportiva. Mezi jeho poslední zbraně patří La Sportiva Solution Comp a mezi jeho oblíbené Miura Women

Online deníček Martina

 Pro Lezec-shop zpracovala Sim

 


Štěpán Volf

Štěpán Volf obr. 1

Štěpán Volf obr. 2

Štěpán Volf obr. 3

Lezec-shop (lezecký) tým, lezec, bouldrista

Znáte Štěpána Volfa? To byste měli, protože tenhle mlaďák má na skalách i na závodech"našlaplo" ještě pořádně zadrtit. Na svém kontě už teď má cesty v obtížnosti 8c+ a bouldry 8B.

Pár otázek na Štěpána:

Kdy ses narodil? 1996

Co studuješ?

Trenérství fitness na Masarykově univerzitě.

Co rád čteš?

Z autorů mám nejraději Jefferyho Deavera a dále pak knihy založené převážně na psychologických tématech.

 

 

Jaký byl tvůj nejsilnější lezecký zážitek?

Zajímavých lezeckých zážitků má určitě každý plno, ale nejsilnější je pro mne moment z Vánoc roku 2014, které jsem trávil v Ospu. Tehdy jsem poprvé zažil, jak skvělý vlastně lezecký život je, a nic záživnějšího pro svou duši už nenajdu.

Každý se k lezení dostal odlišně, přes kroužky, rodiče, kámoše. Jak to bylo u tebe?

K lezení jsem se dostal přes známou svých rodičů. Hned po prvních návštěvách lezeckého kroužku mi bylo jasné, že se lezení jen tak nepustím.

Čím tě lezení oslovilo? 

Úvodním spouštěčem bylo nejspíše to, že jsme si mohli na bouldrovce vymýšlet neomezené množství bouldrů či cest, tudíž se neustále objevovalo něco nového a zábava ne a ne končit. Rozmanitost pohybu v lezení je něco neobyčejného. 

Měl jsi základy z nějakého jiného silovějšího sportu?

Před lezením jsem hrával basketball za Nový Jičín, který ale po objevení lezení rychle vstoupil do ústranní. Shyby jsem však dělal rád už od školky.

Dříve jsi lezl více s lanem, nyní více bouldruješ. Záměrně?

Lezení jako lezení ☺ Chodím více bouldrovat, protože většinou do skal razím o samotě. Příští rok bych ale chtěl zase dát více energie do lezení s lanem.

8c+ cesta ("Superklikatý hrobeček", Lidomorna, Moravský kras), 8B boulder na lezce studenta více než slušné skóre! Jaká byla cesta k těmto výsledkům? Spousta dřiny, shybů, tréninku?

Od všeho trochu spolu s porcí odhodlání a špetkou odříkání. Polevit jen tak nehodlám, dokud nepřibude na kontě nějaké zasloužené 9a a 8C. Tím bych si splnil svůj dlouholetý sen.

Zjistil jsi, co je pro tebe klíčové zlepšit, aby ses posunul? Založit dobré kolínko s kneepad SEND? :)

Momentálně je pro mne klíčové zlepšit sílu prstů a samozřejmě i posílit lýtka pro lepší kolena! Nejdříve jsem měl v kneepadech pochybnosti, ale je to nová technická vychytávka, která umožní si zalézt v linkách, které dříve nebyly v našich lezeckých možnostech a to vnímám jako obrovskou výhodu. 

 


Otakar Vašek

Otakar Vašek obr. 1

Otakar Vašek obr. 2

Otakar Vašek obr. 3


Majitel Lezec-shopu, lezec, horolezec, skialpinista a dobrodruh

Otík Vašek, rodák z Broumova, lezecky vyrostl v Adršpašských a Teplických skalách. Skály, hory a outdoor obecně se pro něj staly celoživotní cestou. Yosemite, Chamonix, Dolomity, USA, Vietnam, horolezecká expedice do Kyrgyzstánu aj... I nyní společně s rodinou využívá každé volné chvíle, aby unikl od starostí všedních dní do nových lezeckých oblastí, na skialpy, do hor.

 

 


Martin Křivánek

Martin Křivánek obr. 1

Martin Křivánek obr. 2

Martin Křivánek obr. 3

Lezec shop tým (fotograf, sportovec, horal, skialpinista, certifikovaný horský průvodce)

Je nám ctí navázat spolupráci s tímto talentovaným fotografem a sportovcem, který je v horách víc než doma a prostřednictvím fotek předává energiií naší úžasné přírody dál.

Pár otázek na Martina: 

Jaký byl tvůj nejsilnější outdoor zážitek?

Těch okamžiků je spoustu, některé by ostatním lidem přišly obyčejné, ale pro vás jsou něčím významné a krásné. Velice intenzivní zážitek jsem měl při blízkém setkání s živou medvědicí při přechodu Fatry.

Jsi skialpinista, lezec, horal? Co tě nejvíc naplňuje a kdo tě k těmto sportům přivedl?

Pocházím ze sportovně založené rodiny, ve dvou a půl letech mě rodiče postavili na lyže a bylo :) V určitém období jsem začal hledat dobrodružství, prostor, kde realizovat nějaké své vnitřní touhy a vše dospělo k horám, lezení, skialpům a skvělým kamarádům, které člověk při těhle aktivitách potká. Dalo by se to shrnout, že mě nejvíc naplňuje vnitřním pocit, který člověk má když je na horách.

Svět kolem sebe v přírodě zachycuješ na fotky a jsi v tom profík! Jak dlouho se focení věnuješ a živí tě to?

Děkuju za kompliment. Z mého pohledu stále zůstává prostor v čem se posouvat dál. První fotopokusy jsem začal dělat už jako malý s rodiným foťákem, ale pořádný prostor, věnovat se focení, mám zhruba posledních 6 let. V minulosti sem měl příležitost nafotit nějaké drobné zakázky, ale zatím je focení spíš mým velkým koníčkem. O to víc se teď těším na spolupráci s lezec-shopem.

Co všechno musí fotka mít, abys byl spokojený?

Atmosféru, emoci, nápad - je to takový mix více věcí. Vždy se ale snažím zachytit okamžik tak, jak ho vidím svýma očima. Některé fotky jsou momentky, které stačí jen "cvaknout". Jindy člověk dostane nápad na fotku a na horách se jí snaží zrealizovat tak, aby odpovídala představě. Na focení je skvělé, podobně jako na horách, že je vždy kam se posunout dál. Vymyslet nový nápad na fotku, výstup, cestu, túru..

Věnuješ se čistě focení v přírodě nebo i jiným žánrům?

Typů focení je mnoho od portrétu, sportovních fotek, přes noční focení ke krajinkám atd. Osobně mě baví kombinovat různé žánry focení, s fotkou si pohrát a popustit uzdu kreativitě. Ale moje srdcovka je focení v přírodě a hlavně na horách. Navíc právě focení na horách sdružuje specifický typ lidí, kteří se snaží krásu hor zprostředkovat i ostatním a nevadí jim s sebou táhnout těžkou fototechniku.

Jsi typ fotografa, který si ráno přivstane nebo dokonce někde přenocuje, aby zachytil to nejlepší ranní světlo, atmosféru?

Jsem přesně ten typ. Nedělá mi problém pro fotku bivakovat nebo mrznout na pěkném místě, protože ráno má vyjít podmínka a je velká šance na hezké ranní světlo. Téměř vždy se dopředu koukám, ze kterého vrcholu bude pěkný východ nebo ze kterého směru bude nejlépe nasvíceno okolí. Když se všechno správně potká, jsou z toho doslova magické chvíle, kdy se člověku tají dech a skoro by zapomněl fotit.

Která destinace tě nejvíc oslovila a řekl sis, vau, tam bych se chtěl vrátit?

Krásných destinací je strašně moc a troufám si říct, že každá má svoje kouzlo, od Krkonoš, naše vyhlášené písky, přes Alpy, země věčného ledu až po Himaláj. U mě se ještě mísí duše sportovce, horala a fotografa takže se dá říct, že si všude najdu "to svoje". Kdybych měl vybrat z evropských destinací, tak mi celoročně učarovalo Švýcarsko a oblast rakouského Ötztalu.

Touláš se hodně v přírodě... Bez jakého vybavení by ses rozhodně neobešel?

Základem je dobrá nálada :) Foťák s náhradníma baterkama a kešu ořechy s křížalami.

Školíš se na Mezinárodního horského průvodce. Chystáš se tím naplno živit?

Vzdělání na mezinárodního horského průvodce je skvělé. Člověk si utřídí návyky, které již má, naučí se něco nového, osvěží metodiku a má možnost trávit čas na horách se skvělou partou lidí, ať už se jedná o instruktory nebo ostatní aspiranty. Doufám, že v blízké budoucnosti se budu moci naplno, nebo alespoň částečně živit provázením lidí po horách.

 Další fotky ze skal a hor od Martina Křivánka si můžete prohlédnout na jeho Instagramu.


Daw Knill

Daw Knill obr. 1

Daw Knill obr. 2

Daw Knill obr. 3

Je nám ctí a potěšením, že do našeho týmu ambasadorů přijal pozvání zkušený horský vůdce, lezec, horolezec, skialpinista David "Daw" Knill a vy se v tomto krátkém, ale velice příjmeném rozhovoru, můžete dočíst, jaká místa jsou jeho srdcovka a jaké radosti a starosti přináší práce horského vůdce. 

Zdá se, že vzhledem k tvé profesi horského vůdce jsi důší horal a dobrodruh. Kde tato tvá cesta začala? 

Pocházím z Náchodska a na Adršpašské skály koukám odmalička. Už na základní škole jsem na školním výletu napjatě pozoroval horolezce, jak se snaží prostoupit mohutné hladké stěny až k magické krabičce umístěné na vrcholu. Ale lozit na skalách jsem bohužel začal o hodně později. Pak přišly hory a já okamžitě poznal, kde je moje místo. Do dneška je však lezení na písku pro mě srdcová záležitost a svým způsobem i posvátné. Když se ohlídnu zpátky, měl jsem hodně štěstí, že jsem ty začátky přežil. 

Je fajn si udělat z koníčka práci, ale nedá se těch hor, túr a zodpovědnosti ke klientům nekdy přejíst?

To je dobrá otázka. Znám několik vůdců, kteří postupně ztratili ve vodění klientů svoji motivaci a jediným smyslem jejich práce zůstaly peníze. Já jsem rovnováhu našel v tom, že chodím zpravidla se skvělými lidmi. Vodím často túry, které jsem předtím nikdy nešel, a hlavně si taky rád zalezu s kamarády jen tak pro radost. Zodpovědnost za ostatní mi ale přijde už naprosto běžná a nemám pocit, že by to mělo být jinak. 

Máš v horách vlastní sny, projekty, expedice?

Já mám hory opravdu rád ve všech podobách. Líbí se mi každé roční období a pestrost, které hory nabízejí. Nepřestává mě to dodnes udivovat. V kombinaci s dobrým parťákem, který to vidí podobně, mi na horském lezení opravdu nic nechybí. Mezi místa, které mě lákají, patří bezesporu Aljaška, Patagonie a pak polární oblasti. Především Antarktida, kam mě táhne moje srdce asi nejvíc. Určitě by mě taky potěšila i lezecká expedice do velkých stěn na Baffinově ostrovu nebo na jiné méně známe destinace.

Nabídka tvých služeb je hodně rozsáhlá... Skialpové túry v Alpách, seriozní expediční výstupy např. na Ama Dablam, Mt. Kenya jiné... Kam jezdíš s klienty nejraději?

Každou expedici plánuji na míru a nová výprava je proto jiná než ty předešlé. Nejraději jezdím na místa, kde jsem ještě nebyl. Proto se musím připravovat o to poctivěji. Odměnou mi pak je, když mi klienti před návratem domů řeknou, jak to bylo perfektně připravené a že je vidět, že tu nejsem poprvé. S úsměvem jim odpovím: „Ale já tu jsem poprvé, stejně jako vy“. Ten jejich údiv bych Ti někdy přál vidět. To platí nejen pro expedice, ale i pro skialpové túry a další horolezecké cíle.

Které místo je pro tebe největší relax? 

No to je jasný. Nejvíc si odpočinu doma a já mám to štěstí, že můj domov je Adršpach. Tady na písku je mi dobře. A když mám kolem sebe kamarády, a hlavně moje holky, jsem nejšťastnější člověk na světě. Zároveň se mi tady v hlavě rodí nápady, kam zase vyrazím příště.

Je hodně lidí, kteří si myslím, že život horského vůdce je pohoda, zábava, ale příjde mi to spíš jako velká zodpovědnost, nutnost obrovského množství znalostí a praxe v terénu... Jak to vidíš ty? 

Rád bych řekl, že je to práce jako každá jiná. Pro někoho by to byla dokonce otrava a dřina. Pro mě je práce horského vůdce splněný sen. Jsem na místech, které mám rád a tím, že je dokážu zpřístupnit někomu jinému a splnit mu tak kolikrát i celoživotní sen, dává mi moje činnost smysl. Samozřejmě s tím souvisí velký díl zodpovědnosti. Na každou túru se musím dopředu připravit, během ní se neustále soustředit na její průběh a dále se pak rozhodovat o dalším postupu. Některé akce jsou pro mě méně, jiné více náročné, ale rozhodně se nejedná o zábavu či dokonce o pohodičku. Lidé mi naplno věří a já je nemůžu zklamat. 

Zažil jsi někdy v horách situace, kdy ses cítil proti přírodě jako "hooodně malý pán"?

Každý, kdo se pohybuje trochu víc na horách nebo v divoké přírodě dobře ví, že spoustu situací prostě ovlivnit nedokáže. Můžu svým rozhodnutím sice spoustu věcí správně nasměrovat, ale vždycky tady zůstane něco, co je v „božích rukou“. V roce 2013 jsem vedl jednoho Poláka na Mont Blanc. Vycházeli jsme brzo ráno z chaty Cosmigue. Všechno probíhalo správně a já měl pocit z dobrého postupu. Nedaleko plata Mont Blanc du Tacul se však nepředvídatelně uvolnil velký sérak, který následně spustil lavinu. Měli jsme velké štěstí, že jsme se svezli jen 50 metrů a kromě rozmláceného mého nosu se nám nic nestalo. To štěstí, bez kterého se v horách neobejdete. 

Dá se vůbec riziko, které hory přináší, dopředu odhadnout a pokud ano, tak na kolik procent?

V hlavě horského vůdce velmi často probíhá rozhodování mezi zvoleným postupem a přijatelným rizikem. Zpravidla se potenciální riziko nebezpečí, které nám hrozí dá dobře odhadnout. Jeho míra však mimo jiné závisí i na tom, jakou zvolím taktiku postupu. Přílišná opatrnost dost často stojí hodně času a obráceně. Klienti mají své přání a já neustále musím balancovat mezi tím, do čeho ještě půjdeme a co už je za hranou. Je jasný, že podmínkou dobré práce s vyhodnocováním nebezpečí jsou nezbytné nemalé předchozí zkušenosti. S klienty jsem ale určitě daleko opatrnější, než kdybych na túru vyrazil sám nebo s kamarády.

Jaké jsou pro tebe chvíle v přírodě nebo jinde, které bys za nic na světě nevyměnil?

Pobyt v horách mám opravdu moc rád, ale v životě jsou pro mě cennější okamžiky. Večerní táboráček s kamarády, být na koncertě mé dcery, blbnutí s mými holkami před spaním a smích ve všech ročních obdobích.

A bez jakého vybavení víš, že by ses nikdy neobešel? 

V dnešní době má k dispozici každý vysokohorský turista vybavení do hor, o kterém se dobyvatelům Himalájí ani nesnilo. Kvalitní technologie, ultralehké funkční materiály a vzhledově vychytané produkty jsou dnes dostupné pro libovolného zájemce. Myslím si ale, že je dobré se na žádné vybavení příliš neupínat. Každá věc se může totiž rozbít nebo ji můžeme ztratit. Za mě je nejdůležitější kreativní myšlení a schopnost improvizace. S tím, co mám, si musím nějak poradit. To, co je opravdu důležité, se prostě koupit nedá, to musíš mít v hlavě. 

Nádhera, děkujeme za rozhovor!

Nabídku skialpových i horolezeckých zážitků Dawa najdete na www.7summits.cz

 

 

Kontakty

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
pevná: +420 212 241 298

Provozovna a osobní odběr:
Lezec - shop (NOVÁ ADRESA)
Karlická 662
252 29 Lety u Dobřichovic

Otevírací doba kamenné prodejny: 
PO - PÁ: 
10.00 - 18.00 h 
SO: 10.00 - 18.00 h
NE: zavřeno

Adventní neděle  

4. 12. 2022: 10.00 - 18.00 h
11. 12. 2022: 10.00 - 18.00 h
18. 12. 2022: 
10.00 - 18.00 h

Otevírací doba e-shopu:

PO - PÁ: 8.00 - 16.00 h

 

NEWSLETTER

Přihlaste se k odběru novinek

Sledujte nás

 
Top