čtvrtek, 07 říjen 2021 13:58

Výstup na Watzmann

Už dlouho jsem měla velkou chuť někam vyrazit do hor jen s nějakou kámoškou. Pro mě je nejlepší, když se věci dějí rychle, než začnu pochybovat a moc se ve věcech vrtat. Naštěstí od telefonického hovoru s Káčou do odjezdu uplynuly pouze dva dny.

 

Watzmann
Ramsau bei Berchtesgaden
Zemský okres Berchtesgadener Land, vládní obvod Horní Bavorsko, Německo

Příprava

Nic nestálo v cestě, nic, proč bych začala s těmi pochybnostmi. Rodiny obou aktérek mimo domov, skvělá předpověď a spací auto na dvoře.

Nezastírám, že moje představy, jak bude zájezd probíhat, byly úplně jiné, než realita. V mysli jsem viděla horské chodníčky obklopené rozkvetlými azalkami a vřesem. Výhledy na jezera a horské masivy. Jenže to bych nesměla jet s nadupanou Káčou. Vypla mi film v hlavě hned na začátku. ,,Jestli si myslíš, že budu někde chodit jako nějaká teta na výletě, zapomeň. Vymyslím něco pořádného“

Plán: ,,Dáme nějaký pořádný přechod s ferrátou, alespoň dva až tři dny. Obvolám chaty“ Jenže chaty díky covidovým omezením mají menší kapacitu a bylo všude obsazeno. To ovšem Káče vůbec nerozhodilo plán. ,,Půjdeme na Watzmann. Už jsem tam byla, když se člověk trochu kousne, dá se to oběhnout za den“ Vůbec netuší, holka, koho to táhne s sebou.

Moje touha jet do přírody byla tak silná, že se mi vyply obranné mechanizmy a s naprostou důvěrou jsem se vložila do rukou a plánů Káči. Začala jsem balit a potvrdilo se pravidlo o kovářově kobyle. Batoh, který nosím do skal na lezení je naprosto nevhodný, turistické hole nemám. Jediné, co vlastně mám je nadšení a trekové boty. Na boty jsem pyšná. Jsou to takové ty klasické kožené kotníkové pohorky. Péči dostávají vzornou a zase tak moc se neochodily, protože do vyšších hor jsem se již nějaký ten pátek nepodívala.

 

 Volám Káče: ,,Tak si myslím, že všechno mám připravené, boty jsou super, ještě jsem je naimpregnovala.“ Ještě chvíli ladíme, co kdo vezme, když se naše řeč opět stočí k mým botám. 

Mimochodem jsem pronesla, že je mám již pěkných 17 let. Katka mi vypráví vtipnou historku, jak se jí starší pohorky rozpadly v půlce jakéhosi výšlapu a mně se rozezní v hlavě vykřičník. To mně vůbec nenapadlo řešit, když vypadají tak krásně. No což, vezmu si je na nohy a budu ještě celý den pobíhat okolo příprav. Uvidíme. Již po druhém kole od pračky ke slepicím se za mnou začínají trousit kousky gumy. Myslela jsem, že to není můj případ, ale během chvíle se obě podrážky změnily v černou drť, která se za mnou táhla všude tam, kam moje noha vkročila. Ponaučení, které z toho plyne zní: Podrážky vydrží v kondici cca 6 až 7 let a poté se na ně nemůžete spolehnout. Vůbec si neumím představit, kdyby se mi boty rozpadly cestou k vrcholu. Šla jsem tedy v nízkých pevných botách, ale kotníkové bych ve vrcholových partiích, kde se přelézají pohyblivé kameny a suť, ocenila.

  

Výstup

Watzmann je centrální masiv Berchtesgadenských Alp. Nachází se na jihovýchodě Bavorska v národním parku Berchtesgaden u obcí Ramsau a Schönau am Königssee. Známý masiv kulminuje vrcholem Watzmann-Mittelspitze, který je svou výškou 2713 m nejvyšším bodem německé části Berchtesgadenských Alp a zároveň třetí nejvyšší horou Německa (po Zugspitze a Hochwanneru). Východní stěna Watzmannu je nejvyšší skalní stěnou Východních Alp s převýšením 1800 m n. m.

TIP na průvodce: BERCHTESGADEN WEST



 (zdroj: Wikipedie)

 

Smělý plán je: Vyběhnout rychle na první vrchol, zdolat ferratu cca 2 ½ hodiny a seběhnout šíleným sestupem a nekonečným údolím zpět k autu. Celková délka túry je 23,5 km, plánovaný čas podle map je 11 hodin a zdolá se 2188 výškových metrů nahoru a to samé přibližně dolů. Trek je popsaný nejlépe na dva až tři dny, viď Kači?

( Zdroj: Bergsteigen.com)

Zaparkovaly jsme na velkém odstavném parkovišti poblíž městečka Ramsau bei Berctesgarden. Jsou tady parkovací hodiny, připravte si drobné, dost nás zdrželo hledání mincí. Parkoviště je dost obsazené, ale hodně lidí zřejmě spí na chatách, protože cestou jsme potkávaly chodce jen minimálně. Vyšly jsme krátce po 7.hodině ráno. Cesta je dobře značená, stoupá serpentinami lesem.

 

 

Katka nahodila závodní tempo a zmizela za první zatáčkou. Já, protože se znám, jsem asi tak půl hodiny kladla odpor a nadávala si, proč to vlastně dělám a potom jsem chytla naštěstí tempo, Káču jsem občas zahlédla nad sebou v lese. Turistické hole jsou opravdu nutností a pomůžou v tempu, rytmu, ale i při sestupu. Tempo bylo zběsilé a já jsem ocenila, že mám v batohu vak na vodu a mohu přisávat aniž bych machrovala s vyndáváním lahve. Pokud bych zastavovala na pití, nikdy bych Katku nestíhala. 

První záchytný bod je velká horská chata Watzmannhaus

Severně pod Hocheckem, jedním ze tří hlavních vrcholů Watzmannu, stojí Watzmannhaus části DAV Mnichov v nadmořské výšce 1 930 metrů uprostřed národního parku Berchtesgaden. S celkem více než 200 lůžky je Watzmannhaus jednou z největších chat v Berchtesgadenských Alpách a jednou z nejnavštěvovanějších chat v německém alpském klubu. Zřejmě proto byla také úplně obsazená.

(zdroj: https://www.berchtesgaden.de/watzmannhaus)

 

Jak ráda bych tam měla pokojíček. Výstup je k chatě je má jen 7 km, ale 640 metrů výškových. K chatě jsem došla za 3 hodiny. Na směrovkách byl čas 4 20, tak mi to přišlo hodně dobré. Katka již byla po svačině a podupávala. Vsoukala jsem do sebe chleba, ona mi na záchodech dobrala do vaku nepitnou vodu, abych nezdržovala a jde se dál. Pod chatou končí pás lesa a zeleně, od chaty nahoru jsou již jen kameny a suť. Katka se mně snažila motivovat slovy: ,,Už jen tady traverz a jsme tam“ a zmizela. A já jsem stoupala a stoupala, výhledy jsou překrásné, Watzmannhaus se zmenšuje a zmenšuje až úplně zmizí.


 

Zmizí i relativně schůdná cestička a už se jde opravdu jen přes balvany, kameny a rokle. Na pár místech je i fixní lano a tady by se už hodily opravdu pevné kotníkové boty a bez holí si výstup ani neumím představit. Cesta je nekonečná, ale bezpečná. Nehrozí žádný pád do hlubin, jen se musí dávat pozor na volné kameny. Káča na mně ještě jednou počkala, krásně si u toho oddechla. Znáte ten pocit posledního? Nikdy si nemáte možnost oddechnout. Začíná mi být jasné, že vrcholovou hřebenovou ferratu, jakkoli je lehká, nepůjdu. Vzhledem k tomu, že vrchol je teprve půl úspěchu cítím, že budu ráda, když se relativně bezpečnou cestou dostanu k autu. Konečně je tady první vrcholový kříž, Watzmann má totiž vrcholy tři.  Ten můj se jmenuje Hocheck a já již vím, že dál ani krok. Je tady i bivak, ve kterém je možné přespat. Ale to my ne. Dobyla jsem ho okolo 13. hodiny.

 

 

Katka je již opět odpočatá a plná energie. Domluvíme se, že ona poběží dál, jí se zřejmě nožky neklepou. Já jsem ferrátové vybavení jen vyvenčila v batohu jako zátěž. Katka se bleskem strojí do všech ferratových náležitostí a odbíhá hřebenem k dalšímu z vrcholů. Já se v klidu usadím na vrcholku a kochám se. Počasí je nádherné. V údolí bylo vedro, ale tady, ve výšce 2 651 m n. m. je příjemný chládek. Okolo posedává pár jedinců a vyhlíží na jezero Königsee, podemnou padají srázy hluboko dolů. Okolo létají ptáci a je klid. Zřejmě i k vyplavený endorfinům prohodím pár anglických vět s několika málo lidmi, kteří si užívají oddych se mnou.

 

Také jdou stejnou cestou dolů. Druhý konec ferraty, kam šla Káča, se prý vyznačuje dost ošklivým sestupem se vzdušnými pasážemi a o to jsem, vzhledem k mé fyzičce, celkem ráda přišla. Téměř každý týden tam prý někoho zachraňují nebo sbírají. Tročku mám obavy o Katku, ale ona je fakt dobrá. Je pravdou, že tím směrem již nikdo nejde. Ideální by bylo přespat na chatě, ráno v klidu vyběhnout dvouhodinku k ferratě a okolo 10. hodiny do ní nastoupit. Užít si hřeben a v klidu sestoupit do bezpečného, leč nekonečného údolí, které vede zpět k výchozímu bodu.

( Zdroj: Mapy.cz)

 

 


Nejvyšší čas začít se sestupem. Pasáž z vrcholu k chatě je po kamenech, bez zřejmé cesty. Je orientačně značení červenými značkami a je dobré si je hlídat. Kamenné pole se zdá všude stejné, ale značky zajišťují optimální směr. Pokud si myslíte, že dolů půjdete rychleji, tak je to špatná myšlenka. Nejen, že musíte hledat bezpečné a pevné kameny, ale v podstatě pořád jste ve skluzu a hole jsou jedinečným pomocníkem.

 

Když se pode mnou ukázala chata Warzmannhaus, zlepšila se i cesta a zformovala se do jakési suťovité pěšinky, která křižuje svah nad chatou. Na trávníku před chatou jsem si dala pauzu. Travička, svačinka, hají. Malou pauzu. Dál už mně čekal nekonečný sestup nejdříve stezkou nízkým lesem a vegetací. Kameny, kořeny a poměrně prudký sklon. Od chaty už se mnou opět téměř nikdo nešel, jen pár jedinců. Později se stezka změní v širší a pohodlnější lesní cestu. Mohlo by se zdát, že mám vyhráno, ale to pravé peklo teprve začalo. Nohy, které šly napřed celkem v pohodě půl dne nahoru, už odmítaly nekonečný sklon dolů. Lýtka a stehna kladla odpor. Hledala jsem záminky k odpočinku, tu malina, tu žízeň případně kontrola mapy, kde se právě nacházím. Pořád se mi v hlavě honilo, když byl sestup opravdu nekonečný, jak jsem vlastně dokázala vyběhnout nahoru? Nechám se ještě někdy zblbnout do takového výstupu?

 

Cesta velmi pomalu ubíhala. Zkoušela jsem různé techniky, jak ulevit namoženým svalům. Chvíli jsem cestičku krosila slalomem, zkoušela jsem změnu postavení těla, vystrčit, zastrčit břicho a tak. Zkusila jsem i couvat. Nakonec jsem došla dolů. Bylo okolo 18. hodiny. Byla jsem šťastná, že mám výstup i sestup za sebou. Nohy jsem namočila do říčky, která teče okolo parkoviště. Zprávy od Káči jsem průběžně dostávala. Je v pořádku a sestupuje údolím. Tudíž relax.

Dorazila asi dvě hodiny po mně a měla všeho plné kecky. Nožky se jí kudrnatily. To mně velmi potěšilo. Byla jsem ráda, že jsem z vrcholu zvolila svou cestu, protože vzhledem k únavě Káči bychom musely, pokud bych šla s ní, přespat někde v lese s nohama v mém batohu. Její batoh měl velikost kapesníku.

 

Byly jsme utahané, ale šťastné, že jsme to obě zvládly. Teď už si budeme jen užívat krásných hor a jezer, než pojedeme zase domů. Jen si říkám, jestli ještě někdy vyrazíme spolu. Je fakt dobrá.

 

 

Napsala: Zdenka Vašková

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Naposledy změněno pátek, 08 říjen 2021 08:55

Kontakty

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
pevná: +420 212 241 298
mobil: +420 910 057 188

Provozovna a osobní odběr:
Lezec - shop (NOVÁ ADRESA)
Karlická 662
252 29 Lety u Dobřichovic

Otevírací doba kamenné prodejny:

PO - SO: 10.00 - 18.00 h
NE: zavřeno

Otevírací doba e-shopu:
PO - PÁ: 8.00 - 16.00 h

NEWSLETTER

Přihlaste se k odběru novinek

Sledujte nás

 
Top