pondělí, 23 srpen 2021 13:59

Lezení severní Španělsko - Baskicko, Asturie, Kantabrie

Proč se trmácet tak daleko, aneb, ani nevíš, že to chceš. Každý rok při plánování dovolené u nás vyvstává boj o uspokojení potřeb všech účastníků zájezdu.

Nastíním priority členů. Ota: Nesmí být vedro, dobré lezení. Skromný hoch. Já, Zdenka: Krajina zvoucí k takovým túrám, aby bylo vidět shora dolů, kulturní zajímavosti, lezení, ferraty, alespoň trochu teplo a koupačka. Děti (již odrostlejší): Aby to nebylo moc do kopce, koupačka, nejlépe s paddleboardem, aby tam byly stromy, na které jde zavěsit hamaka a samozřejmě kvalitní wifi.

  

První zastávka Dune du Pilat

Když jsme tyto požadavky sesypali dohromady, bylo jediné možné řešení - Severní Španělsko a Atlantský oceán. Vždy jsme na Špáňo slyšeli samé pozitivní ohlasy, nejvyšší čas vyzkoušet na vlastní kůži! První, co musíte povýšit ,,na cesta je cíl“ je vzdálenost. Je to prostě k nejbližšímu možnému moři v tomto směru 1 700 km. Cestu tam jsme zvolili okolo Paříže. Na francouzských dálnicích sice platíte na každém rohu, zvlášť vyšší auta, ale jejich systém airů, neboli parkovišť je skvělý. Vyspíte se tedy dobře kdekoli na dálnici. Tedy v autě. Cesta je nudná i ve Španělsku a naší první zajímavou zastávkou byl Atlantik a útvar, který stojí za to. Dune du Pilat. Tato proslulá písečná duna se táhne kolem pobřeží a dosahuje výšky 110 metrů nad mořem a tělo uvláčené cestou se může rozhýbat výstupem na vršek duny, nádherným výhledem, koupáním a pozorováním paraglaidistů. Na jižní straně Duny je několik kempů, ale i plac, kde můžete přenocovat volně. Nás tady chytla bouře, která byla zřejmě zárodkem moravského tornáda. Věci, které jsme měli pod autem, byly od bahna, boty pohřbené a ztracené. Voda byla podle bahna na autě až ke dveřím. 

Rada zkušených: Dávejte si pozor, jestli neparkujete v dolíku. A jedeme dál, jsme tady přece za lezením.


 

První lezení - Villanueva de Valdegovía

Na první týden našeho pobytu jsme měli zamluvené bydlení. Naše auto je sice větší, ale děti nabývají na výšce i šířce. Strategickým místem se jevila vesnice Corro, jižně od Bilbaa. Nachází se v Baskickém autonomním společenství a je to díra. Pšenice, kukuřice a hroby. Větším centrem je Villanueva de Valdegovía, kde je infocentrum (nečekejte zázraky), obchod (otevírací dobu nastudujte, je každý den jiná), restaurace a také plac, kde je možné přebývat v autě. Území obývá převážně národ Basků, hovořící izolovaným jazykem baskičtinou, která je zde také prvním úředním jazykem (moc nepokecáte). Zde je také přístup do skal. Příjemnou procházkou přímo z vesnice dojdete cca za 20 minut na kouzelné místo. V podstatě parkového vzhledu, krávy odvedly dokonalou práci, nikdy jsem neviděla, aby se jitrocel takhle připlácl k zemi, aby ho nesežraly. Parkový vzhled malinko narušují kravince a pozůstatky hrobů pradávných obyvatel. Vypadají jako vaničky nebo korýtka. Jistě zde bývalo dokonalé místo k životu. Převislé skály, potok a pastva.  

TIP na průvodce: 

 

 

Je to nádherné místo pro silné lezce. Skála, která je natočená správným směrem a nesvítí do ní slunce je Valparaíso. Je krásná, ale pod 6a+ cesty tady nenajdete. Do lehčích cest v oblasti Circo na konci údolí svítí. Ota byl nadšený, klaplo i 7b+ hned na začátku zájezdu. Skála pevná, děti spokojené v krásném prostředí a moje lezecké sebevědomí se úplně zhroutilo. Nevylezla jsem prakticky nikam. Pár šestkových cest, které tady najdete, nepatří k nejlehčím šestkám, které jsem kdy viděla. Každý, kdo sem přijde se na nich rozleze a podle toho také vypadají. Pár hezkých cest šestkové klasifikace je také kousek dál v kaňonu ve stěně Kaparrak. Další ze stěn se jmenuje Chorreras. Je také pro siláky a milovníky slunce. Je totiž jižní. Má jiný přístup než Valparaiso.

  

Já ale nejsem jen lezec a dokonalý jistič, ale hlavně organizátor výletů. Podle hesla ,,ani nevíš, že to chceš“ jsem naplánovala výlet do přilehlého národního parku. No, sestup byl strmý, vodopád malý, ale což, nohy sílí. Nestálo to za to, ale to jsem jim nakonec nemohla přiznat.

(zdroj: Mapy.cz)

 

Výlet do Bilbaa

Týden jsme ještě proložili výletem do Bilbaa, kde jsme je proslulé Guggenheimovo muzeum moderního umění.  Není nutné chodit dovnitř, protože sama budova stojí za vidění. V jejím okolí jsou moderní objekty a sochy. V okolí Bilbaa jsou také krásné pláže, kde jsme strávili zbytek volného dne.

 

 

Hurá k Atlantiku

Čas letěl a byl čas na přesun. Podle plánu jsme zamířili k Atlantiku. Vždycky si v mapě, papírové, najdu nějaký cíl. Chtěli jsme hlavně k moři, ale cestou k většímu pobřežnímu městu Santander nám v cestě stála velká přehradní nádrž Embalse del Ebro. Proč ne, nafoukneme paddleboard a zablbneme. Někdy to úplně neodhadnete a vše je jinak. Nádrž se nachází na náhorní plošině ve výšce cca 1000 m nad mořem. Byla tam šílená zima, foukalo a vypadalo to tam jako ve východním Německu. Ovšem kiterů ráj.  Jen jsme přibrzdili uvařili kafe a jeli dál. Tentokrát jsem si k ruce vzala satelitní mapu a prst jsem zapíchla do písečné pláže. Nebudu vám ji přesně lokalizovat, takových tam je spousta. Najděte si tu svojí. Zůstali jsme tady spát přímo u moře dvě noci. Potok, pláž a…. poutníci. Takhle se ráno povalujeme a jde týpek s batohem. Za chvíli další s batohem, a další. Sakra, proč nejdou spolu? Oni totiž šli do pouť do Santiaga de Compostela. Bylo to od nás jen 523 km.

 


 Za kulturou! Altamira...

Můj výletový radar zaznamenal, a již dlouho jsem po tom toužila, že jsme velmi blízko jeskyně Altamira. Kdo se kdy setkal s dějinami umění ví, že zde jsou jedny z nejstarších dochovaných jeskynních maleb. Do původní jeskyně je vstup zakázán, malby trpěly vlivem změn podmínek v jeskyni, uvidíte jen její vchod. Je zde vybudovaná věrná kopie této jeskyně. Asi podobnou technologií jako lezecké stěny. Uvidíte tady moc hezký krátký film o všech osídleních, která Altamirou prošla až do zavalení vchodu. Díky tomu se vše dokonale zachovalo. Součástí je expozice všech dochovaných nářadí, šperků, nádobí a fragmentů maleb. Stojí to za návštěvu. Byli jsme velmi mile překvapeni cenou vstupného. Děti zdarma, dospělý 3 eura.

 

 

Los Picos de Europa

Dost bylo flákání a pokukování po surfařích. Dalším cílem je místo lezecky zvané Desfiladero de la Hermida a leží na hranici národního parku Los Picos de Europa. Z dálky viditelný, masivní kužel vrcholu Naranjo de Bulnes (2 519 m) je jasnou dominantou pohoří. Tento kužel je pověstný svými vícedélkovými cestami. Nejvyšším vrcholem je Torre de Cerredo (2 648 m). Řeknu vám, jsem se zamilovala. Asi jste již pochopili, nejsem úplně tak lezec. Já potřebuji všechno a tím pádem i moje rodina. Ani nevědí, že to chtějí ???? Lezení, turistiku, vodu, ferraty, kulturu. Prostě dokonalý koktejl. Tady to je. 

Celý kaňon řeky Aroyo Ceceja je jedna lezecká oblast za druhou. V průvodci souhrnně pojmenováno jako Desfiladero de la Hermida. Nestihli jsme navštívit všechny. To je na další zájezd. Letošní rok přinesl i sem více srážek, než bylo obvyklé a hodně oblastí bylo mokrých. Zato se dařilo klíšťatům. 

První oblast, kterou jsme navštívili, byla Cueva di Ribero. Je to přímo v obci La Hermida. Přístup z průvodce odpovídá, jen přidám: Minete nebohé smradlavé slepice a podél potoka, dokud nedojdete k dalším nebohým slepicím. Jako chovatelům těchto opeřenců nám srdce pukalo. 

Lezecká oblast je tady menší, ale konečně cesty pro mě i pro Otu. Na jeden den dobrá akce. Potkali jsme zde i českou rodinku žijící dlouhodobě ve Španělsku a předali jsme si pár rad a tipů.

Měli jsme poblíž kaňonu opět zamluvené ubytování, ale tentokrát se nepovedlo. Že netekla teplá voda, dobře, že upadla i studená sprcha, stane se, ale objevená plíseň a kapradí, které rostlo přímo ze stěn nás vystřelilo do kempu.

 
Oblast Poo de Cabrales

Další lezecká oblast, kterou jsme navštívili je na severní straně Picos a jmenuje se Poo de Cabrales. Pohodlné parkování podle průvodce a strmý výstup do skal. Všudypřítomné krávy. Část, kterou Ota vybral byla samozřejmě až ta nejzašší. Corral  a Chorreras. Opět těžké cesty, nic pro mě. Krásné krápníky a ucha, baví mně se i na tu nádheru koukat jen z pozice jističe.  Ovšem….uf, mokré. Naštěstí se dalo najít pár cest, které nebyly vyloženě proteklé a nakonec se našlo i něco pro mě.

Pokud je dobrá viditelnost, je odsud krásný výhled do masivu Picos. My jsme neviděli nic moc. Oblaka se ovíjela o vrcholky a modré nebe bylo vidět jen chvílemi. Z tohoto směru vede do hor pozemní lanovka Funicular de Bulnes a odsud se jde k proslulým vícedélkám. To jsme nestihli, důvod, proč se vrátit.


Oblast Cabaňes

Další den jsme pro uspokojení slabších v týmu vybrali lezení jižně od La Hermidy, blízko k našemu kempu. Jmenuje se Cabaňes a mělo být severní stěnou. Nebylo severní stěnou a slunce se konečně ukázalo. Než jsme došli strmým stoupáním po betonové silnici na dohled skály, morálka těžce upadala. Děti posedávaly ve stínu křovíček, Ota nadával nad tiskovou mystifikací a já jsem tiše odkapávala do všech žlábků na těle. Ustoupili jsme do kempu. Je to oblast zřejmě kvalitní, ale musí být zataženo.


Nejvyšší čas na výlet pro pobavení všech. Od místa našeho kempu je spodní stanice lanovky Fuente Dé, která vás vytáhne do uctivé výšky
1823 m n. m. masivu de Los Picos de Europa. Odtud jsem se vydali na celkem milou vycházku kde na cca 6. kilometrech zdoláte cca 700 metrů převýšení. Vaše děti vás budou milovat. Cílem byla chata Cabaña Verónica, kde si připadáte trochu jako na jiné planetě.

Milé překvapení je, že tady mají v okénku pána s nápoji. Cestou se je na co dívat, jdete suťovými poli, přes kameny a sníh. Okolo nás létali krkavci a v jednu chvíli nás obklopilo celkem 12 supů bělokrkých. Až jsme si říkali, jestli neví víc. Jejich rozpětí křídel je obrovské a když okolo vás krouží tak blízko, že vidíte holý krk a jeho oko, zvláštní pocit. Zahlédli jsme i kamzíky a v dolinách u jezírek koně.

 

 

Oblast Urdón


Vrátili jsme se zpět do kaňonu
Desfiladero de la Hermida do oblasti, která se jmenuje Urdón, podle stejnojmenné řeky, která jím protéká. Parkuje se u vjezdu do bočního kaňonu, poznáte ho podle kovového mostku pro pěší a vodní elektrárny. Dál v kaňonu jistě bude oblastí víc, protože jsme viděli typické postavičky s batohy, jak mizí za zatáčkou, ale v našem průvodci nebyly. Místní vědí zřejmě víc a nechtějí se dělit.  

Skála je hned u parkoviště, žádný stres.

 

V kaňonu Desfiladero de la Hermida je i několik tras zajištěných cest via ferrata všech obtížností, nemůžu vám k nim ovšem nic říci, protože nám počasí nedovolilo se do nich podívat. Prakticky každý den zapršelo. Nástup najdete snadno, přímo naproti lázním ve vesnici La Hermida je informační domeček.

 

Na serfové vlně

Když už máte dost skal a povalování se pod nimi, vyrazte k moři. Pobřeží Atlantiku nabízí pro každého, co se mu líbí. Jsou tady pláže malé, skalnaté a divoké. Zelené až k vodě, poseté keři hortenzií, pláže obydlené i pusté, již zmíněné meandry a ústí řek, ale také pláže nekonečné a písčité s dlouhým mělkým dnem. A to jsou ty správné, pokud se chcete pokusit surfovat. Schválně říkám pokusit, protože moji hoši si mysleli, že naskočí a pojedou. Podotýkám, že jeden je silný a houževnatý a druhý jezdí na rychlostním kajaku a vodu má v malíku. 

Podle rady zkušených jsme jeli na pláže v okolí města San Vicente de la Barquera. Tady najdete takovouhle krásku, která se jmenuje Playa de Merón, jsou tady půjčovny vybavení a surfařské školy. V části blíž k výběžku se dá přespávat a jsou zde celé surfařské komunity.

(zdroj: Mapy.cz)

Surf a neopren si pohodlně půjčíte na půl dne v půjčovně. Bude vám to tak akorát stačit. Tolik zoufalých pokusů jsem už dlouho neviděla. Nad hladinu létaly plováky, nohy, hlavy. Není to legrace a jestli si myslíte, že je to vhodně strávený odpočinkový den mezi lezením, tak není. Kluci byli umlácení a utahaní. Z nosů jim tekla slaná voda ještě tak dvě hodiny, co vylezli, kam se hrabe jogínská konvička. Pokud by se člověk surfování chtěl věnovat, musel by pokoušet vlny každý den, a tak za týden, možná. Otakar se na sklonku dne na prkno párkrát postavil a jel. Byl přešťastný. Na všech plážích si dávejte pozor, bývá tady vysoký příliv a najednou vidíte, jak vám plavou pryč boty.

  

Nevím, jestli se dá za 3 týdny něco dělat pořádně, ale nezvládli jsme nic a zvládli jsme hodně. Pro příště vím, že se tady dá všude spát volně, aniž by vás někdo otravovat. Můžete být na parkovištích pro obytňáky, u cesty nebo u skal. U moře a poblíž pláží. Lepší, než se kdekoli vázat jedním místem na bydlení, je posunovat se podle nálady a spát tam, kde se vám bude líbit.

Mají tady skvělé jídlo a dobré víno v každé sámošce. V restauraci jsme také jednou byli, ale překládat jídelníček je boj a možná jsme neměli nejlepší volbu. Mají tady výborné hovězí, krávy jsou všude. Asturie je také největším španělským producentem mléka.

 


Počasí

Naše cesta začala poslední týden v červnu a domů jsme se vrátili 18. července. Počasí se neustále měnilo a v Baskicku bylo vcelku chladno, v noci třeba jen 8 stupňů. Často pršelo a pod skalami došlo i na péřovky

 

Před odjezdem jsme se ještě chtěli rozloučit s oceánem a byla z toho zase jedna krásná pláž. Jak jsem vám popisovala paralelní ústí dvou řek, tak mezi nimi je vesnice Pechón a poblíž je Playa de Amión. Zřejmě nebude jediná kráska mezi těmito řekami. Na západní straně tohoto místa se prý také leze, přímo u moře. Ale nevím nic bližšího, píši si na příště úkol, objevit.


Oblast Etxauri

Tak nabíráme směr domů, ale vzhledem k 2000 kilometrové vzdálenosti volíme zastávku za českou lezeckou partičkou kdesi u Pamplony. Lezecká oblast se jmenuje Etxauri a je to pecka. Překrásná dlouhá stěna. Bohužel jižní. Oni ti korýši taknějak obecně rádi tvoříli jižní stěny. Asi vápencové útesy na jižních stranách zvětrávají rychleji. Víte o tom někdo něco? Pokud ano, napište. Přespali jsme s partou a ráno vyběhli dřív, než se do stěny nahouplo slunce. Aspoň něco. Uf. Musíme jet.

 


Směr volíme na Bordeaux, spíme někde u Vichy a musím říci, že tahle jižní cesta je aspoň hezká. Jedete krásnou krajinou a do mapy zadávám drze Plech. Což je, jak mnozí znají, Frankenjura, kde se povaluje další lezecká partička. Dojedeme akorát na večírek. Plán je jasný, zalezeme ještě trochu v neděli a pak už opravdu musíme domů. V noci začne pršet a jedeme rovnou. Plánuj a víte co.

 

Už víte, proč se trmácet tak daleko? Jo a wifi tam není prakticky nikde ???? 

 

Napsala Zdenka Vašková

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

 

Naposledy změněno středa, 15 září 2021 09:43

Kontakty

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
pevná: +420 212 241 298
mobil: +420 910 057 188

Provozovna a osobní odběr:
Lezec - shop (NOVÁ ADRESA)
Karlická 662
252 29 Lety u Dobřichovic

Otevírací doba kamenné prodejny:

PO - SO: 10.00 - 18.00 h
NE: zavřeno

Otevírací doba e-shopu:
PO - PÁ: 8.00 - 16.00 h

NEWSLETTER

Přihlaste se k odběru novinek

Sledujte nás

 
Top