Mount Kenya - výstup na Bation
Zatímco na nejvyšší horu Afriky, Kilimandžáro, každoročně vystoupí tisíce vysokohorských turistů, jen pár desítek šťastlivců za rok zdolá 300 km vzdálený vrchol Bation. Technická náročnost opravdového lezení ve vysoké nadmořské výšce bez použití fixních lan je přísným sítem.
Vrchol Bation a málo nižší Nelion
Dva bratři, vzdálení od sebe sotva 150 m, vrchol Bation a málo nižší Nelion, svojí výškou a nedostupností kralují celému pohoří Mount Kenya, rozsáhlému masivu s řadou samostatných vrcholů. Tropické ledové království ovládající svahy těch nejvyšších štítů za poslední dobu značně zchudlo a některé ledovce zmizely nadobro. Doba, o které psal polický horolezec Miroslav Šmíd, je už dávno pryč. Na lezeckou podmínku kdysi opěvované ledové cesty "Diamantový kuloár" musíte čekat i několik let s tím, že vás v dolní třetině nemine nebezpečné lezení až do obtížnosti M6.
Do Keni, za naším africkým snem, vyrážíme s Láďou, Martinou a Standou na přelomu roku. Pro jižně orientované výstupové cesty je to obvykle správný čas. Z Nairobi na hranici národního parku projíždíme tři hodiny světem přítomného okamžiku. Nevnímáme minulost, ani nevidíme budoucnost. U vstupu do národního parku nedaleko městečka Nanyuky zaplatíme pobytový permit, přecházíme rovník a po zpevněné cestě stoupáme opičím královstvím k prvnímu táboru Old Moses. Chata na skalním ostrohu vypadá šíleně, ale je překvapivě čistá. Další den vystoupáme do sedla a v moři okouzlujících lobélií prokličkujeme na chatu Shipton strážící patu hory Bation. Úžasný výhled do její divoké severní stěny skalnatých pilířů, zasněžených žlábků a věží mizících kdesi v mracích z nás dělá jen nicotné troufalé mravence.
Aklimatizace a point Lenana
Aklimatizačním výstupem vybíháme měsíční krajinou do sedla Hausberg a mapujeme podmínky ve stěně.
Ráno nastupujeme na skalnatou morénu a po krátké době přecházíme na sníh. Podle mapy z roku 2007 má být nad námi ledovec Gregory. Ten však úplně zmizel! Za pár let čeká podobně smutný osud i zbývající okolní ledovce. Dnešním cílem je point Lenana, který má bez pár metrů 5 000 m a je třetím nejvyšším vrcholem Mount Kenya.
Technicky nenáročný výstup na něj zvládne i zdatný vysokohorský turista. Od vrcholové tabule okny mezi mraky rozeznáváme nedalekou základnu Austrian hut. Tam musíme dnes, podle nápisu na skále po nejvýše položené ferratě na světě, sestoupit. Austrian Hut jako nejznámější chata v celém okolí Mount Kenya je překvapivě malá chaloupka, a tak nám dá hodně úsilí najít volné místo.
Přidušen zplodinami z neustále hučících benzínových vařičů místních nosičů ve snoubení s africkým odérem přehodnocuji výhru pobytu v chatě za prohru. Přiotrávený Standa dokonce ráno zvažuje, že další výstup vzdá...
Výstup na vrchol Bationu
Tropické paprsky však promění ponurou a promrzlou jihovýchodní skalní stěnu Nelionu, kudy vede naše výstupová trasa, v okouzlující zlatý zámek. Příznivé počasí a snad i kontrastní barvy kolem nás rozhodují, že teď je ten pravý čas pro výstup.
Asi hodinový přístup ke stěně vede přes poslední torza ledovce Lewis. Po krátkém traverzu suťovištěm jsme konečně u nástupu do stěny. Beru si na lano Martinu a Láďu. Standu povede místní skalní průvodce John. Půjdou za námi. Nechci se totiž připravit o vzrušující hru "hledání výstupové linie". Už první metry výstupu mě mile překvapí pevná skála. Stěnu přerušují zasněžené, místy až ledové police, po kterých se škrábeme doprava k výraznému pilíři. Za ním pak soustavou hravých koutů nabíráme výšku. Jistím přes skalní hroty a občas založím i nějaký friend. Kromě některých štandů zde fixní jištění prakticky nenajdete. Kámen je kupodivu teplý a klíčová pětková místa se dají překonávat i bez rukavic. Zvlášť vypečený je převislý sokolík dvě délky pod vrcholem.
Jeden z nejkrásnějších bivaků světa
Přibližně 20 nezapomenutelných lanových délek po kvalitní skále na vrchol Nelionu lezeme v pohorkách až do odpoledních hodin. Dnes nemusíme sestoupit, tak nespěcháme. Budeme spát na vrcholu snad v nejkrásnějším bivaku, který jsem kdy viděl. Plechová krabice několik metrů od vrcholu Nelionu se honosně jmenuje "Howell Huť". Výhled na zapadající slunce nad Afrikou z ní dělá pětihvězdičkový hotel pro čtyři vyvolené hosty. Nás je ale pět, tak musím půlku noci strávit venku pod hvězdami.
Ráno mě budí oslňující záře nad východním horizontem. Ta se postupně rozlévá po celém rovinatém kraji a nebe bez mraků slibuje pěkný den. Skvělé! Čeká nás nebeský traverz ve výšce 5 000 m na nejvyšší vrchol Bation. Odkud není snadná možnost ústupu a jestli něco nechceme, tak je to silný vítr. Připevňujeme mačky a kombinací slanění a slézání za půl hodiny balancujeme v sedle s trefným názvem "Brána mlhy". V posledním slanění zanecháváme jedno lano pro zpáteční cestu. Ze sedla stoupáme pomalu, mačky na zmrzlém sněhu lahodně skřípou, a když dosáhneme skalní bariéru, chybí nám k vrcholu posledních 100 m. Závěrečné tři délky gradují od mixového lezení s cepínem až po finální skalní plotnu, která vypadá od prvního pohledu daleko náročnější, než nakonec je. Vrcholový traverz mezi Nelionem a Bationem je opravdu úchvatný a být někde v Alpách, čekají se na něj fronty. Vrchol Bationu ve výšce 5 199 m označuje jen skromná tabule na skále s textem: „Dotýkáte se nebe na nejvyšším místě v Keni“.
Gratuluji Láďovi i Martině k úspěchu. Neznám moc šedesátníků, co by to zvládli. Nad námi se formují první mraky a hrají si s námi na schovávanou. Je čas na sestup. Nejdříve se musíme vrátit stejnou cestou na vrchol Nelionu a pak slaňujeme přibližně 12 délek. Slaňáky jsou umístěny logicky a nestalo se nám ani jednou, že by se lano kouslo. Pod nástupem do stěny nás čekají místní nosiči s teplým čajem a s radostí nám snášejí batohy až k Austrian hut. Silným zážitkem je i několikadenní přesun národním parkem zpátky do civilizace. Bizarní skály nad hlubokým údolím s nedalekým jezerem Michaelson, stopy slonů, zvuky tropického pralesa i vykulené oči místních jsou jen střípky toho, co vás na cestě může potkat. Nezapomeňte však, že jste v Africe a za pivo můžete klidně platit i 18 dolarů.
Oblast Mount Kenya má velký potenciál pro tvorbu prvovýstupů v poměrně pevné skále. I dřívější cesty stojí za opakování, ale kdysi vyhlášené výstupy v ledu jsou už minulostí.
Tipy pro vás napsal horský vůdce Daw Knill a jeho nabídku skialpových i horolezeckých zážitků najdete na www.7summits.cz
Související články:
Špicberky - ráj pro polárníky, freeridery i dobrodruhy
Skitúring ve švýcarském sedle Julierpass
Rudolfshütte na sněhu a na ledu
Alpské čtyřtisícovky
Rozhovor s horským vůdcem Dawem Knillem
Sníh a led v závoji polární záře